Miloš Rejchrt: Dopis z Pobřežní 1
Do soudní síně byly jako projev „vůle lidu“ přinášeny denně plné koše žádostí o přísné potrestání obžalovaných. Celkem jich přišlo přes šest tisíc.
Byly mezi nimi i dopisy podepsané dětskou rukou. V jednom z nich malí školáčci píší doslova „připojujeme se k hlasům všech věrných lidí a žádáme nejpřísnější tresty rozvratníkům naší vlasti. Děkujeme za bdělost a ostražitost SNB.“ Z vděčnosti za udělení spravedlivého trestu pak děti obvykle vyhlásily nějaký závazek, třeba že uklidí školní dvůr nebo se budou snažit být první ve sběru chroustů.
Z JZD Starý Rokytník došlo i vyjádření nespokojenosti s rozsudkem, neboť zemědělci si představovali trest smrti pro všechny souzené vlastizrádce, aby od nich byl již pokoj a zbytečně nám neujídali chleba.
Těžko dnes pochopit, že se tolik lidí nechalo zmanipulovat k podobným projevům. Někteří jednoduše uvěřili, že vše, co KSČ koná, je důstojné a spravedlivé a ve věcech víry se připouští jen horlivost, pochybnosti ne. Většinu lidí asi ovládl strach, známý ještě z protektorátu a zároveň se dostavila úleva, že po nás nechtějí tolik; jen něco podepsat, a pak nás nechají žít, poplujeme-li s hlavním proudem.
Při pročítání článků a dokumentů z té doby jsem nečekaně narazil na svědectví, které mne dojalo. Do kanceláře prezidenta Klementa Gottwalda došel dopis, v němž pisatel prosí hlavu státu, aby změnila trest smrti pro Miladu Horákovou a ostatní odsouzené na trest mírnější. Doslova píše: „Pevně doufám, že p. president vyslechne moji prosbu a tím zároveň uslyší Julia Fučíka…lidé, měl jsem vás rád: ta slova znamenají odpuštění, a ne nejvyšší trest. František Kubíček, Pobřežní 1, Praha X.“
Jednotlivců, kteří nepluli s proudem, naopak vyjádřili svůj nesouhlas s trestem smrti pro Miladu Horákovou a podepsali se pod něj, bylo v Československu jen několik, ale o to jsou cennější. Dovolují nám, abychom si nezoufali, čeho všeho jsou lidé, v tomto případě Češi, za určitých podmínek schopni. Povzbuzují nás a nabádají, abychom v sobě pěstovali schopnosti, které by nám umožnily obstát i za krajně nepříznivých dějinných okolností. Však jaké budou, nevíme.
Jedno ale už napořád vědět budu: tam, kde dnes stojí hotel Hilton, stával dům s adresou Pobřežní 1, a v něm před lety bydlel jeden vzácný člověk.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.