Miloš Rejchrt: Hranice protestu

Lidová tvořivost byla v roce 1985 náležitě oceněna: jeden autor dostal 20 měsíců nepodmíněně, druhý 3 a půl roku.

Právě dnes před čtvrtstoletím moderátor snad největšího shromáždění lidu v dějinách této země pokynul z tribuny na Letenské pláni směrem k Pražskému hradu a zarýmoval: „Podívej se Gusto, jak je tady husto!“

Oceněn za to nebyl.Delegace rozhořčených studentů Karlovy univerzity žádala ve štábu Občanského fóra okamžité odvolání Václava Malého. "Nechceme násilí, pod tímto heslem jsme všechno začali, ale tohle bylo násilnické," pravili.

Atmosféra dnů, kdy se lámaly dějiny, byla prosycena směsí pocitů a očekávání často protichůdných. Převládala však touha, aby pominula zloba, závist, zášť a mír aby zůstával s touto krajinou. Sametová revoluce byla mírumilovná a ve slovních projevech až úzkostlivě korektní. “Gusto, je husto“, se zdálo být za hranou.

Inu, časy se mění a lidé s nimi. Prezidenta republiky lze dnes bez obav veřejně kritizovat, což je dobře pro všechny, i pro něj. Lze ho jakkoli pojmenovat, neboť za urážku hlavy státu se už netrestá. Snad i to je dobře, říkám si, někdo snad uvolní vnitřní přetlak nadávkou směrem k Pražskému hradu. Uleví se mu.

Něco jiného je ale házet po jakémkoli člověku jakoukoli věc - snad s výjimkou květiny. Začneme-li vrhání tolerovat jako součást demokratického folklóru, nikdo nebude vědět, kde s tím přestat. Mezi vejce syrová se mohou vloudit vejce hodně natvrdo, třeba i kamenná nebo kovová s třaskavinou.

Sametová ohleduplnost vůči všem, včetně držitelů moci, byla začasté naivní a přehnaná. Horší ale je, když kritické občanství začne srůstat s hulvátstvím a agresivitou. Snad se lze zbavit této špatnosti, dá to ale hodně práce, mravenčí a trpělivé, zvláště v rodinách a ve školách. Pouhé husto někde na pláni na to stačit nebude.