Glosa25. září  2014  

Miloš Rejchrt: Kdo slyší houby hrát

Sólo má hřib smrkový - Foto:  volné dílo,  Wikipedia

Sólo má hřib smrkovýFoto:  volné dílo, Wikipedia

„Opravdové tajemství světa není skryto ve věcech neviditelných, nýbrž viditelných“, napsal básník Oskar Wilde, a jistě by si v té věci rozuměl s hudebním skladatelem a mykologem v jedné osobě Václavem Hálkem.

Když jsem ho navštívil poprvé, zaujalo mne, že ve svém panelákovém bytě, mnišsky oproštěném od všech zbytečností, měl kromě piána také mikroskop. Jím totiž zkoumal věci viditelné, v jeho případě houby. Svou badatelskou vášeň zdůvodnil takto: „S houbami je to stejné jako s lidmi. Jsou malou součástí vesmíru. A vesmír je dokonalá jednota. Člověk ale mapuje jen svůj maličký úsek“. 

V roce 1980 Václav Hálek uslyšel hrát malý zvoneček. Nebyla to ale rolnička lidskou rukou vyrobená, skladatel překvapeně zaslechl hudbu při zaměřování fotoaparátu na nenápadnou houbu zvanou tarzetta cupularis, neboli zvoneček sadní. Od té doby slyšel houby hrát pravidelně, na šest tisíc jejich árií zapsal do not a jednu mykokosmickou symfonii zkomponoval. Těm, kteří to měli za podivínství, jednoduše odvětil, že když Bedřich Smetana mohl slyšet, co hraje řeka, proč by jiný skladatel nemohl slyšet, jak zpívají houby. 

Jestlipak ale my houbaři nehřešíme, když ty tajemné hudebníky v lese surově podřezáváme a potom doma smažíme, sušíme a nakládáme - tak jsem se jednou houbového senzibila Hálka zeptal. Dostalo se mi od něj vlídného rozhřešení: jedlé houby proto byly stvořeny jako jedlé, aby byly snědeny, což mistr Hálek potvrdil tím, že si na houbovém rizotu z čerstvých hříbků nelíčeně pochutnal. 

Každý podzim však kromě přírodního festivalu nádhery a dobrot přináší i trochu tesknoty: tak rádi bychom, aby svět trval a my dokázali nehynout, či aspoň to hezké aby tak rychle neutíkalo, ale ono utíká. Letošní podzim bude o to tesknější, že Václavu Hálkovi už žádné houbové pochutnání nedonesu: ten vzácný člověk, který slyšel houby hrát, uprostřed sezóny 10.září ve věku 77 let zemřel. 

Až se v některý den raného podzimu vypravím do lesa, tak první hřib, který uvidím, ať už hnědý nebo smrkový, dostane ode mne milost. To jako projev uznání za nádherná sóla muzikantů s nohou a kloboukem, jak je v hudebním atlase hub zaznamenal průvodce po tajemství viditelného světa Václav Hálek. 

Autor:  Miloš Rejchrt
Pořad: Glosa  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-sobota 06:33  |  Délka pořadu: 3 minuty  
 

Nové články v rubrice

  • 31. prosince  2015       rubrika: Glosa

    Petr Vizina: Dnes naposled

    Ona byla tmavovlasá, okatá, ze severu Moravy, s proříznutou pusou. Její oblíbená sprostá slova se sem takhle po ránu nehodí, ale Jana je používala jako citoslovce a bylo v nich tolik citu - vůči muzikantům, kterým pořádala...

     
  • 30. prosince  2015       rubrika: Glosa

    Karel Sedláček: Americké referendum

    Některé státy využívají referendum jako doplněk voleb v systému zastupitelské demokracie. Například každé americké volby doprovázejí také místní lidová hlasování. Voliči dávají najevo svůj názor a pomáhají svým voleným...

     
  • 23. prosince  2015     Audio  rubrika: Glosa

    Ivan Hoffman: Zachraňování křesťanů

    Vláda odsouhlasila přesídlení 153 iráckých křesťanů, kteří jsou na útěku před Islámským státem. V situaci, kdy je u nás devět lidí z deseti proti přijímání uprchlíků hlásících se k islámu proto, že se hlásí k islámu,...

     

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace