Miloš Rejchrt: Světci a kalendář

Však 6.července 1415, kdy na końském mrchovišti u města Kostnice byl upálen Jan Hus, k žádnému dějinému zvratu nedošlo - to se jen pokračovalo v tradici. My ovšem dnes v tradičním upalování tzv. kacířů žádné ušlechtilé cíle nerozeznáváme.

Cyril s Metodějem jsou sice postavy zářné a ušlechtilé, jejich působení na Moravě bylo pro zemi požehnáním. Není ale známo, že by se v jejich životě událo něco pozoruhodného právě 5. července. Od poloviny 14. století se na Moravě světila jejich památka 9. března. Oficiálním důvodem přesunu, o který v roce 1863 požádal papeže olomoucký arcibiskup Bedřich Furstenberg, mělo být březnové blátivé počasi, pro konání poutí nevhodné.

Pravoslavní křesťané však již od dvanáctého století slaví památku soluňských bratří 24. května a západní církvi vyčítají, že přesunutím na 5. červenec chtěla zastřít památku svatých mučedníků Jana Husa a Jeronýma Pražského.

Husova památka v České republice na rozdíl od Slovenska zastřena nezůstala, má v našich kalendářích od roku 1990 své pevné místo, stejně jako Cyril s Metodějem. Na dva červencové dny pracovního volna po sobě jsme si rádi zvykli.

Zůstává ale otázka, zda zařazením těchto dnů do množiny státních svátků myšlenku české státnosti.nerozmělňujeme. Určitě by státní svátek lépe vynikl a možná se i více slavil, kdybychom měli jen jeden, jako máme jednu státní vlajku nebo jednu hymnu.

Cyril s Metodějem i Jan Hus ať jsou připomínáni často a důkladně, ne ovšem jako jacísi státní světci, ale jako významné postavy duchovních dějin Evropy. Však příkladně, mečem ducha a ohněm víry, zápasili o pravdivější, spravedlivější a laskavější svět, v němž by - jak to stojí v slavném Cyrilově Proglasu – „slovo od Boha přišlé sílilo srdce i rozum“ a kde bychom, jak si to přál Hus, „se milovali, dobrých násilm tlačiti nedali a pravdy každému přáli“.