Oldřich Kužílek: Učitelé a nalívači

23. listopad 2015
Glosa

Mluvil jsem s jedním žákem sedmé třídy základní školy. Překvapil mě, jak citlivě prožívá formu, kterou je ve škole většina učitelů učí. Forma mu zcela převyšuje a zastiňuje obsah učení.

Říkal hlavně, že je celé to školní učení nějak špatně. Zoufalá, nesmyslná snaha trychtýři nalívat do hlav žáků spoustu vědomostí, které ale neprojdou skutečným pochopením, neprojdou prožitou zkušeností, která by je přetavila a prohnětla do zážitku, jenž se pak pamatuje a kterému se rozumí samo od sebe, právě proto, že je to zážitek. A že je to zbytečně namáhavé jak pro učitele, tak pro žáky.

Taky nechápe, proč se učitelé domnívají, že jsou nadřazení. Nevadí mu, že učitel občas někoho napomene a umravní. Měl na mysli pro něj záhadnou zálibu některých pedagogů číhat na selhání žáčka. Že chvíli neposlouchal, něco mu uteklo, neporozuměl, a proto se zmateně přeptá, co se tím výkladem vlastně myslí. A nadržený učitel ihned startuje – nadechne se, vznese se pět metrů nad žáčka, sprdne ho, že nedává pozor nebo se málo připravil. Jakoby šlo o setkání krotitele s nebezpečnou, vzpurnou šelmou. Proč jsou tak ustrašení, ptal se mě.

Tak jsem si řekl, že v mnoha případech asi slovo učitel nesedí. Učitel je totiž od slova čít, tedy vnímat smysly. Cítit, ucítit. Nikoli expedovat racionální vědomosti. Namísto profíka, který dává žákům a žačkám možnost ucítit, tedy ohmatat, očichat, ze všech stran obhlédnout, máme občas ve školách někoho, kdo se pokouší jen uploadovat do paměti data, znalosti.

A pokouší se nalít je tak, aby se při tom nemusel sám moc namáhat, aby se s těmi znalostmi a údaji sám moc nezapatlal, nenamočil se do nich, nemusel o nich znovu pochybovat. Znalosti jako sterilní konzervy, které se na začátku hodiny v rukavičkách otevřou a propojovacím USB kabelem, zastrčeným do ucha studentíka, exportují do šedé kůry mozkové. S odstupem, skoro jako se kydá hnůj - se zacpaným nosem. Hlavně se neušpinit. Neměli by se tedy takoví nezdaření učitelé jmenovat spíše nalívači?

Takže milí rodiče, až se na třídní schůzce zeptáte „jak je na tom Franta s chemií, paní učitelko?“, vyslovte slovo „učitelko“ tak, aby bylo cítit, že je od slova cítit. A klidně řekněte, že ty vzorečky nějak cítit nebyly.

autor: Oldřich Kužílek
Spustit audio