Oldřich Kužílek: Vráťo, vrať to

Přesně takový případ je vzdor hradního kancléře, aby žadatelům o informace poskytl údaje o výši svého platu i platů a odměn dalších vrcholných pracovníků na Hradě. Na webu zveřejnil sice anonymizované údaje, se vzdorovitostí vůdce feudální rebelie odmítá ale poskytnout informace jmenovitě na konkrétní žádosti.

Vyvolal tak dlouhou řadu úředních výkonů, úkonů, překroucených zákonů, rozsáhlých dopisů, rozhodnutí a analýz, mimochodem, odborně zcela cinknutých. Vedle nákladů na pracovní čas podřízených navíc co nevidět přijdou na Hrad soudní příkazy k úhradě soudních nákladů, protože pan Mynář všechny tyto spory u soudu prohraje. Vzniklá škoda půjde odhadem až do výše jeho platu.

A teď - proč to vlastně povídám. Podle zákoníku práce by měl škody uhradit ten, kdo je způsobil. To je kancléř Mynář. A zároveň podle stejných předpisů by měl po příslušném pracovníkovi, jistém Mynářovi, tyto škody vymáhat vedoucí příslušné organizační složky státu, tedy opět kancléř Mynář. A tak jsem si představil strhující dialog těch dvou.

Mynář jako šéf kanceláře presidenta vece: Mynáři, Mynáři! Tys udělal škodu! Proč jsi to udělal?
Mynář jako mlžící úředník na to: Nechtělo se mi těm zvědavcům prozradit, kolik si platím.
Mynář jako šéf: A kolik si platíš?
Mynář mlžič: asi stopáďo.
Mynář šéf: Ale to jsi už zveřejnil…
Mynář mlžič: to jo, ale proč ty čmuchaly nepotrápit? Ať si nezvykají furt se ptát.
Mynář šéf: A kolik je ta škoda?
Mynář mlžič: Asi stopáďo.
Mynář šéf: tak co kdybys to Vráťo vrátil?
Mynář mlžič: hurónsky se směje. Pak dodá: Není boha, aby mě k tomu donutil.
Mynář šéf: Ani já Vráťo?
Mynář mlžič: Ani ty Vráťo.
Mynář šéf: Jak je to kruci možné, že já jako šéf tě nedonutím?
Mynář mlžič (přátelsky): Však ty víš. Protože mě jistě dobře chápeš.

Ať už takový rozhovor proběhl před zrcadlem, po telefonu nebo jen jako tiché myšlenky těsně po probuzení, nejdůležitější je, že i my všichni jeho závěry jistě dobře chápeme.