Pavel Klusák: Přesmyčky

Náhodou jsem vlezl na polívku do kavárny na hlavní třídě, kam obvykle nechodím. Seděl tu básník Karel Šiktanc. Sám, takže když jsem ho míjel, osmělil jsem se a řekl jsem: "Promiňte! Vy jste Lenka Tršická!" To je totiž Šiktancův pseudonym coby autora tzv. českých slovních hádanek, což vím jako byvší člen SČHAK (Svazu českých hádankářů a křížovkářů). "Ano!" řekl Šiktanc a chvíli jsme se bavili o přesmyčkách. "Pořád jsou pěkné nové," řekl K.Š., "třeba ŠÍBR JE BANDA = ANDREJ BABIŠ!" Básník zjistil, že nemám jeho knihu hádanek "Milý Řehoři, milíře hoří" (!), a prohlásil, že mi ji v kavárně nechá na baru.

Za pár dní tu skutečně vyzvedávám knihu v obálce, na které překvapeně čtu: Pan
Pavel Klusák
(LULKA V KAPSE)
(VLAK U SKLEPA)
(SPALA V KUKLE)
a pod tím podepsán - Karel Šiktanc.

Padal jsem blahem. Další přesmyčky z mého jména (mimo jiné "Velká slupka" a "Půlka kláves") byly napsané na psacím stroji (už to v člověku dneska rozbouří emoce!) a založené v knize, ze které teď luštím hádanky s božskými řešeními typu "NEBUDU BUDIT KOCOURA, NEB U DUBU DÍTKO COURÁ". "JEDOU PĚVKYNĚ - JE DOUPĚ V KINĚ", připadně "UBUDE LEVHARTU SIL - U BUD ELÉV HARTUSIL". Myslím, že i ti, kdo běžně nevstupují na území souzvuček, záhadných nápisů, záměnek a dalších druhů hádanek, mohou cítit z těchhle ukázek magnetismus jazyka, který tu vládne, vláčí člověka nečekanými směry, ale taky dává prostor objevit nečekaná spojení, která mají sílu metafory od skutečného básníka.

Ludvík Vaculík v jednom fejetonu vzpomíná, jak uprostřed zásadního sjezdu spisovatelů na sklonku šedesátých let Karel Šiktanc místo otázky cenzury a svobody slova řešil s papírem a tužkou, jak co nejrafinovaněji zpřeházet písmena ve jménech svých kolegů. Jazyk totiž občas ukáže, že i v anagramu čili přesmyčce se cosi věrně odráží. Takhle si užasle čtu přesmyčky COSI JE V KŘOVÍ (Jiří Voskovec), SNOVÁ TÓNINA (Antonín Sova), VLAHÉ POUTKO (Pavel Kohout), BANÁN ZJARA (Jan Zábrana), UHELNY A BROSKVE (Bohuslav Reynek) a ŠIFRA JE SLOH (což nemůže být nikdo jiný než Josef Hiršal).

Hádankami jsem se zabýval hlavně jako teenager. Už tehdy mi přišly jako tajemná alchymie jazyka, u které je úplně v pořádku, že zůstává stranou zájmu a odérem mírného magorství odrazuje většinu. Návrat do toho světa je moc fajn. Zbývá zmínit poslední přesmyčku: ŠKRTILA KANCE, to je Lenka Tršická, jinak též Karel Šiktanc, pochopitelně.