Pavel Polák: Zmatení jazyků

Vlastně to měla být velká televizní událost. Třídílný epos s názvem Tannbach, který vyprodukovala německá televize ZDF. Trilogie se jmenuje podle říčky, která je hranicí mezi Bavorskem a Durynskem, tedy mezi někdejším západním a východním Německem.

Tannbach protéká malou vesnicí Mödlareuth, kterou železná opona rozdělila a ve které pak východoněmečtí soudruzi postavili stejnou zeď, jaká stála v Berlíně. Ostatně i proto se Modlareuthu říkalo Malý Berlín. Do této vesnice vložili autoři televizní ságy několik příběhů, na jejichž základě chtěli ukázat poválečná léta a počátek německého rozdělení.

Seriál měl ohromný úspěch, na každý díl se dívalo skoro 7 milionů diváků. Bohužel pro filmové tvůrce bylo mezi nimi několik jazykovědců a dialektologů. Těm neušlo, že v Mödlareuthu, který leží v horních Francích se mluví franským dialektem a nikoli hornobavorštinou, kterou používali herci. Jazykovědec profesor Ludwig Zehetner z Řezna dokonce požadoval, aby německá televize nechala všechny tři díly - už odvysílané - předabovat do správného dialektu, což televize kulantně, nicméně jasně odmítla jako blbost.

Další profesor, tentokrát z pasovské univerzity, Rüdiger Harnisch otevřeně pranýřoval šlendrián a nedbalost produkčních, kteří tento strašlivý omyl dopustili. Scénáristi, režiséři, produkční, televizní stanice a její tisková mluvčí jsou prý ignoranti, kterým je ukradená nářeční rozmanitost Německa. Poměrně silná slova na zasloužilého profesora. Castingové faux pas ale neušlo ani hornofrankským divákům, kteří na sociálních sítích dali průchod všemu: svému údivu, rozhořčení i legráckám.

Nabízí se naprosto pochopitelná otázka, proč tvůrci seriálu prostě místo nářečí nepoužili spisovnou němčinu? Prý chtěli co nejvěrněji zachytit místní region. Že se jim to nepodařilo, je zřejmé. A možná - aniž by si to přiznali - své chyby velmi litují.

Přemýšlel jsem nad tím, jak bych tento německý jazykovědně-nářeční incident přenesl do českých reálií. Je to těžké, protože nářečí v Česku tolik není. Ale představte si, kdyby třeba v seriálu O hříšných lidech města pražského mluvil vrchní rada Vacátko úsečnou ostravštinou nebo kdyby dokonce používal brněnské hantec. Nemám nic proti nářečím, ba naopak, jsou jazykovým kořením.

Ale pokud by Jaroslav Marvan ve zmíněném seriálu mluvil ať už severomoravským, nebo jihomoravským dialektem, působilo by to dost divně až nepatřičně. Čímžto vyjadřuji pochopení pro diváky z Horních Franků, kteří si seriál Tannbach příliš neužili.