Petr Vizina: Meditace z lumpenkavárny

Vzpomněl jsem si na to, sedě v oblíbené lumpenkavárně. Jako omluvu své přítomnosti na tomto v poslední době zmiňovaném místě uvádím, že bydlím v Praze a nechodím do hospod či pivnic. Lumpy tu nevídám, kafe vaří obstojné. A na prezidenta Zemana přišla řeč, teprve když vzpomínal na studentské shromáždění 17. listopadu 89. S tím, že zasahujícím lidovým milicím, strejcům jakýmsi, bývalo prý snadné utéct.

Na demonstraci, která změnila chod českých dějin, jsem nebyl a trochu se za to stydím. Dal jsem přednost víkendovému duchovnímu cvičení. Přitom nebýt lidí, kteří se na Národní třídě nechali seřezat, těžko bychom dnes svá duchovní, politická a jiná přesvědčení mohli praktikovat bez špiclů a represí. Jenže to mi tehdy nedošlo.

Na duchovních soustředěních se rozhodně nelétalo na oblacích fantazie. Rétorika svaté knihy je totiž tvrdě realistická, někdy až militantní. Apoštol Petr píše prvním křesťanům: Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by sežral.

Nejde o strašení čerty. A ta střízlivost, o které Petr mluví, neznamená něco tak triviálního, jako je pouhá abstinence. Rozumím tomu tak, jak to vykládají české pohádky. Chalupník se nechá bez mrknutí obehrát o střechu nad hlavou od filutů, kteří to s alkoholem zvládají daleko líp než on. Dělá samozřejmě chybu, když si dává nezřízeně do trumpety. Hlavní potíž ale je, že mu unikne, co se kolem něj chystá.

Je bláhové nasazovat každému opilci čertovské rohy. Tolik už jsem se od doby svého prvotního duchovního zápalu poučil. Dokonce jsem snad pochopil, co myslel Baudelaire, když vybízel „opíjejte se, vínem, poezií nebo ctností, abyste necítili, jak vás hrůzné břímě času sráží k zemi“. Tato slova básníka beru však jako radu pro bezpečnou chvíli a hlavně místo, kde vás neobehrají o doklady, peněženku, střechu nad hlavou nebo vaši vlastní paměť. Jsou prostě chvíle, kdy člověk musí být střízlivý. Aby se nenechal sežrat.