Petr Vizina: Zasuté zážitky

26. listopad 2015
Glosa

Přesně tomu jsem se vždycky chtěl vyhnout. A nakonec dělám to, čemu jsem se vždy smál, vyprávím tu zážitky z vojny. Nejprve řeknu, proč jsem porušil zvyk o těch dvou podivných letech povinné základní služby mlčet, možná je dokonce vytěsnit z paměti.

Důvodem vytěsnění nebylo čištění záchodů zubním kartáčkem, opilí velitelé, šikanovaní spolubojovníci končící v blázinci, hladovkáři na marodce ani buzerace nebo další pozoruhodnosti během těch 730 vojenských dnů, které má mladý člověk ve šťastnějších dobách strávit smysluplnou prací nebo studiem.

Na rovinu; myslím, že od chlapů, kteří rádi chodí v maskáčích a vzpomínají na zlatá vojenská léta, by se člověk měl držet co nejdál. Netvrdím to proto, že bych byl pacifista; můj důvod je vlastně opačný; co jsem zažil na vojně v 80. letech, mělo se skutečnou armádou společného snad jen ty kanady a maskáče.

Zasuté zážitky z vojny se mi po letech vybavily při pohledu na letošní 17. listopad na pražském Albertově. Při oslavě, kterou privatizovali prezidentovi příznivci, tu stála skupina Československých vojáků v záloze, četl jsem na transparentech. Tipuji, že šlo o moje vrstevníky, kdysi sloužící dva povinné roky v zeleném, proto ta československá armáda v názvu.

Mohu se taky mýlit, maskáče, kanady a hraní na vojáky, co pamatuji, přitahovaly typy lidí, kterým ani v době všeobecné branné povinnosti nebylo možné svěřit zbraň. Každopádně ti lidé s transparenty nabízeli prezidentovi a dalším zájemcům, kteří by o jejich službu stáli, například ostrahu státní hranice, jak se dozvídám při pohledu na webové stránky těchto záložníků.

Nikdo příčetný nebude zpochybňovat, že má stát disponovat vlastní armádou. Nikdo příčetný ale taky nebude zpochybňovat další výdobytek suverénního státu, totiž monopol státu na násilí. Monopol znamená, že nebudou existovat žádné moderní lidové milice, domobrany a polovojenské bojůvky jako kdesi v banánové republice.

A ještě jeden vtip se mi vybavil z doby, kdy stávala železná opona, což byl příliš vznešený název pro plot z ostnatého drátu s pruhem oranice. Otec se synem se dívají na státní hranici a synek se táže: Kdo je za těmi dráty? My, synku, my, odpoví otec. Netušil jsem, že si na tu pitomou dobu a tenhle vtip ještě kdy vzpomenu.

autor: Petr Vizina
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.