Bubliny, které změnily svět: Stručná historie spekulací

V Holandsku 17. století se symbolem dobré investice staly tulipány - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0,  Jina Lee

V Holandsku 17. století se symbolem dobré investice staly tulipányFoto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0, Jina Lee

Když holandský malíř Rembrandt van Rijn nakupoval několik cibulek tulipánů, určitě netušil, že kvůli nim bude muset v roce 1657 prodat dům a vyhlásit bankrot. Lákavá investiční komodita se totiž změnila v noční můru holandské vyšší společnosti. Poté, co cena tulipánů několik desetiletí raketově rostla, o ně najednou nebyl zájem. A slavný malíř se stal jednou z obětí první velké spekulativní bubliny.

V učebnicích ekonomie se tzv. tulipánová horečka často používá jako názorná ukázka toho, jak absurdních rozměrů může dosáhnout lidská touha po snadném zbohatnutí. V Holandsku 17. století se symbolem dobré investice staly právě tulipány. Cena jedné cibulky se na začátku století pohybovala kolem jednoho holandského guldenu. Pak se ale podařilo zkřížit některé odrůdy tak, že vznikly květiny krásných vícebarevných kombinací.  

O tulipány začal být zájem a kvůli jejich omezenému množství na trhu rostla i cena. V roce 1624 stála cibulka odrůdy Semper augustus 1 200 guldenů. Ale v roce 1636 stála už 4 600 guldenů. Pro srovnání, měšťanský dům v Amsterdamu stál tehdy asi 10 000 guldenů. Samozřejmě, málokdo si v tehdejším Holandsku mohl dovolit mít takto drahou zahrádku. Lidé cibulky začali chápat jako investici. Když teď nakoupí a chvíli počkají, pohádkově zbohatnou. 

Za cibulky se prodal i pivovar 

K tulipánové horečce se váže i celá řada tzv. městských legend. “Nejvíc se mi líbí příběh o námořníkovi, který si omylem uvařil k večeři cibulky tulipánů v hodnotě roční menáže pro celou posádku,” říká historik Jakub Drábek z Vysoké školy ekonomické. Vzhledem k tomu, že v zemi byly kvůli omezenému množství tulipánů zavedeny zákony, které zakazovaly jejich ničení, strávil nebohý námořník údajně několik let ve vězení. 

Lidé cibulky začali chápat jako investici. Když teď nakoupí a chvíli počkají, pohádkově zbohatnou - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0, Frank Vincentz

“Jedná se ale o nedoloženou historku. Stejně jako případ, kdy se tři cibulky odrůdy Místokrál prodaly za pivovar,” dodává Drábek. Krátce po těchto událostech ale začaly ceny cibulek klesat. Spekulativní bublina praskla a lidé se snažili tulipánů zbavit dřív, než na nich prodělají. Ale ne všem se to podařilo. “Spekulanti, kteří neodhadli, kdy je dobré prodat, měli ztráty až 90 procent. Zatímco ti, kteří dokázali odhadnout trend trhu, realizovali až desetinásobné zisky,” uzavírá tulipánovou horečku Drábek.  

Kupujte akcie, pánové! 

Spekulativní bubliny se nevyhýbaly ani střední Evropě. Do Velké hospodářské krize v 30. letech 20. století se “Velká krize” nazývala ta, která postihla německé země a rakousko-uherské mocnářství v 70. letech 19. století. Na vině byl přebytek kapitálu. Německo totiž po vyhrané válce s Francií získalo 5 miliard franků z válečných reparací.  

“Kapitál v Německu a potažmo v sousedním Rakousku byl snadno dostupný. A vlastníci kapitálu hledali, kam peníze umístit, aby se zhodnotily. A tak investovali do nově vznikajících firem,” podotýká historik Jakub Rákosník z Univerzity Karlovy.  

Krach na vídeňské burze v roce 1873 - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0

Krach na vídeňské burze v roce 1873Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0

A firmy v té době rostly skutečně jako houby po dešti. Nejvýraznější byl růst ve sjednocujícím se Německu. Za dva roky prosperity v Německu vzniklo skoro 800 nových akciových firem. Přitom v předchozích osmdesáti letech jich v Německu vzniklo dohromady jen tři sta. Dalších skoro 700 firem vzniklo v rakousko-uherském mocnářství. Z toho téměř polovina v Čechách. A tyto firmy sháněly peníze na burze. Do spekulací se zapojila i šlechta, která ale neměla s podnikáním jinak žádné velké zkušenosti.  

Velký boom zažila i železnice. Problém ale byl, že řada firem neměla správný podnikatelský záměr a v jejich vedení byli nekompetentní lidé. “To se ukázalo v roce 1873, kdy vyšlo najevo, že některé podniky budou nerentabilní. Tak začaly krachovat,” dodává Rákosník. Poslední kapkou je pak neúspěch světové výstavy ve Vídni. Místo očekávaných 20 milionů návštěvníků přišlo jen 7 milionů. 9. května 1873 vídeňská burza krachuje a nastává 20 dlouhých let hospodářského úpadku.  

O chudé se nikdo nestaral 

Na praskání spekulativních bublin ale kromě obchodníků doplácí i řadové obyvatelstvo. Pád cen totiž může mít dalekosáhlé následky. Na vlastní oči jsme to ostatně mohli pozorovat při hypoteční krizi z roku 2008. Moderní západní civilizace má pro tyto případy různé systémy sociálního zabezpečení. Ale nebylo tomu tak vždy.  

“Péče o chudé je stará jako západní civilizace sama. Římané regulovali cenu chleba, katolická církev podporovala almužnictví. Zlom přišel s nástupem reformace,” říká Jakub Rákosník. Almužny totiž podle něj nebyly zadarmo. Chudí se za bohatší měli modlit, měli jistější cestu do nebe.  

První velké sociální reformy pak zavádí “železný kancléř” Otto von Bismarck - Foto:  archiv autora

První velké sociální reformy pak zavádí “železný kancléř” Otto von BismarckFoto:  archiv autora

Protestanti ale chápou proces spásy úplně jinak. Člověk je podle kalvinistů ke spáse předurčen a modlením svůj osud nezmění. V západních společnostech se tak vztah k chudým proměnil. “O jejich služby nebyl zájem,” potvrzuje Rákosník. Společnost pak situaci řeší zakládáním věznic a pracovních táborů. První velké sociální reformy pak zavádí “železný kancléř” Otto von Bismarck, když na přelomu 70. a 80. let prosazuje tzv. Socialistický zákon. 

Ten zavádí úrazové a důchodové pojištění pro dělnictvo. Z Bismarckovy strany to ale nebyl žádný projev lidumilství. “Bismarckovy sociální zákony měly zamezit, aby čerstvě založená německá sociální demokracie přišla k moci. On neměl sociální záležitosti rád. Byl z rodiny junkerů, takže měl k sociálním otázkám odpor,” dodává Jakub Drábek. 

Pojištění bylo určené hlavně pro bohatší dělníky z továren, kteří si jej platili sami. Systematické řešení chudoby se ale objevuje až po 1. světové válce. A moderní sociální stát vzniká ve 40. letech 20. století ve Velké Británii. 

Autor:  Ondřej Novák
Pořad: Historie Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: sobota 20:33, repríza neděle 08:34,  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace