Cesta ke korunám Karla IV. v roce 1355
Ve druhém dílu dokumentu budeme sledovat závěrečnou část korunovační jízdy Karla IV. do Říma. Více než dva měsíce na začátku roku 1355 strávil v Pise na svém toskánském panství a 2. dubna se objevil před branami středověkého Říma.
Letos si připomínáme 660 let od Karlovy milánské korunovace italským králem i korunovace římské, kdy byl na Boží hod velikonoční 5. dubna 1355 pomazán a korunován císařem Svaté říše římské v bazilice svatého Petra.
Karlův dědeček, císař Jindřich VII. v roce 1310 táhl se svým vojskem do Toskánska, aby tam vybudoval nové lucemburské panství, které posléze získali a bránili jeho syn Jan i vnuk Karel.
Toskánsko se stalo Jindřichovi VII. osudným, neboť krátce po své císařské korunovaci v Římě zemřel v roce 1313 v městečku Buonconvento a dva roky poté byly jeho ostatky přeneseny do pisánské katedrály.
Zřejmě i proto Karel IV. zůstal v Pise po dlouhou dobu své korunovační jízdy.
Ke svému manželovi se v únoru 1355 v Pise připojila královna Anna Svídnická v doprovodu pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Tady také císařský pár po návratu z Říma čelil atentátu, kdy byl na začátku pisánské revoluce zapálen palác Anziani, kde v květnu 1355 manželé bydleli.
Povstání bylo potlačeno a vůdcové vzpoury popraveni přímo na náměstí před palácem.
Na hranice papežského státu dorazila královská družina 29. března a o pár dnů později, 2. dubna 1355, stanula před Římem na vrcholu hory Monte Mario, odkud je krásný výhled na město obehnané hradbami.
V té době ani papež, ani kardinálové nesídlili v Římě, ale v Avignonu.
Karlovou císařskou korunovací byl pověřen ostijský biskup, kardinál Pierre de Colombiers, který krále doprovázel už z Pisy.
Vzhledem k dohodě, kterou uzavřel budoucí císař s papežem Inocencem VI., že se v Římě zdrží v hodnosti císaře pouze jeden den, nastoupil Karel IV. v podvečer 2. dubna pouť po nejvýznamnějších římských chrámech v přestrojení za běžného poutníka.
Královský šat sundal v kostelíku svaté Máří Magdalény na konci poutnické cesty Francigena, která z vrchu Monte Mario ústila do Říma a dodnes existuje. Ve stejném kostelíku byl slavnostně oděn i na korunovaci.
Korunovační průvod začal na Boží hod velikonoční 5. dubna u Andělského hradu a pokračoval k atriu středověké baziliky svatého Petra.
Po udělení císařských hodností a bohoslužbě se císařský pár vydal na triumfální pochod městem, který byl zakončen hostinou v Lateránském paláci u baziliky svatého Jana na Lateránu.
Před setměním císař Karel IV. opustil Řím a přenocoval v klášteře svatého Vavřince za hradbami. Následující den 6. dubna zahájil zpáteční cestu do Prahy, kam dospěl 15. srpna 1355.
Vládu nad Římem přenechal papežům, jejichž avignonský pobyt se chýlil ke konci, a před církevním státem se otevíralo období velkého mocenského rozmachu.
Jinde v Evropě se konstituovaly silné monarchie a sny o obnovení římského impéria byly definitivně překonány novou politickou realitou.
I když máme k dispozici mnohá přímá i nepřímá svědectví o Karlově císařské korunovaci, nikdo z kronikářů se nezmínil o tom, kdo přivezl do Říma císařskou korunu, která předtím patřila Ludvíku Bavorovi.
Dnes je její originál vystaven ve vídeňském Hofburgu a existují čtyři repliky, kopií je bezpočet. Poslední vyrobená replika je k vidění na hradě Karlštejně, který byl vybudován právě pro uchování korunovačních klenotů a jiných posvěcených předmětů.
Oba díly dokumentu Cesta za korunami Karla IV. vznikly za odborné spolupráce s historičkou Evou Doležalovou, vedoucí oddělení medievistických studií Historického ústavu Akademie věd České republiky.
Poslouchejte kdykoli Historii Plus nahoře v článku nebo v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
