Co psal básník Petrarca Karlovi IV.?
Italský básník Francesco Petrarca udržoval po mnoho let korespondenci s pražským dvorem Karla IV. Kde se u něj vzala potřeba oslovit nejmocnějšího vládce tehdejší Evropy? Jaký byl vztah neurozeného intelektuála a pragmatického politika císařské krve?
První z Petrarcových dopisů, které byly určeny Karlu IV., má letopočet 1351. A jak je dobře známo, vyzývá v něm budoucího císaře ke vstupu na italské území, kde by se měl ujmout vlády nad světem římsko-německého císařství.
Petrarcovy dopisy určeném mocným mužům i osobním přátelům jsou souborně označeny jako Familiares, s jasným odkazem na antické Familiares Ciceronovy, které Petrarca objevil v kapitulní knihovně ve Veroně.
Oba si však byli vědomi toho, že tento sen o obnově Římského impéria je ztracen a že jeho mocenské centrum je dávno přesunuto na sever od Alp, kde se na dobu 32 let stala novým Římem také Praha.
Soukromý rozhovor s vladařem a první návštěva Prahy
Přesto si Karel IV. vážil vzdělanosti velkého italského učence i jeho kontaktů na papežskou kurii v Avignonu a další vlivné italské rodiny, které hýbaly politikou na Apeninském poloostrově. Vzájemný vztah obou mužů umocnilo také jejich osobní setkání během Karlovy první korunovační jízdy do Říma, kdy spolu měli strávit mnoho hodin soukromým rozhovorem.
V roce 1356 Petrarca na Karlovo opakované pozvání konečně navštívil Prahu. Psal si také s pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, mužem číslo dvě pražského dvora, i kancléřem Janem ze Středy. Do Prahy přišel dokonce jediný známý Petrarcův list ženě. Adresátem nebyl nikdo jiný než nejvýše postavená Evropanka a třetí manželka Karla IV. císařovna Anna Svídnická.
V květnu roku 1358 se totiž manželskému císařskému páru narodil první potomek. Bylo to děvče, princezna Alžběta, a zklamání bylo obrovské, neboť stále chyběl dědic a následník. Petrarca v dovedně stylizovaném dopise císařovnu utěšuje ze zklamání a přirovnává ji ke slavným Římankám, k mytologickým figurám a dává jí naději na další šťastná narození. O tři roky později se narodil Václav IV. Bohužel při porodu třetího dítěte Anna ve věku 23 let zemřela.
Odpovědi psal privilegovaný vězeň
Familiares jsou psány antickou latinou nejvyšší úrovně a tak si v Praze lámali hlavu, kdo bude schopen v podobném stylu odpovědět, protože na pražském dvoře vládla latina středověká. Víme, že na první Petrarcův dopis odpověděl tehdejší privilegovaný Karlův vězeň a tribun lidu Cola di Rienzo.
Petrarca své listy psal i přepisoval s předpokladem ješitného učence, který si je velmi dobře vědom svých nezpochybnitelných kvalit a toho, že budoucí generace jeho dědictví neopomenou. I přes formální a obsahovou stylizaci jsou dopisy cenným zdrojem dobových informací i autorových vlastních úvah.
Protiavignonské listy, které se otevřeně a kriticky vyjadřují k osobám i praktikám tehdejšího papežského prostředí, jsou obsaženy ve sbírce Liber sine nomine. Ten, kdo měl být „pravdivými postřehy obdarován“, byl také pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, muž vzdělaný a znalý poměrů na italských univerzitách i ve městech.
Na pořadu Historie Plus spolupracovali doktorka Eva Doležalová, vedoucí oddělení dějin středověku Historického ústavu AV ČR, a docent Jiří Špička, proděkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ukázky Petrarcových dopisů čte Lukáš Hlavica a list kancléře Jana ze Středy Libor Vacek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
