Filipov, zapomenuté Lurdy severu

V lednu 1866 se zde odehrála událost, o které místní nehovoří jinak, než o zázraku. „Tady je to místo, kvůli kterému zde všechno vzniklo,“ ukazuje mi dlouholetý filipovský kostelník Jan Miller: „Tady kdysi stával dřevěný domek, ve kterém se v červnu 1835 narodila Magdalena Kadeová. Nebylo ji ani dvacet let, když těžce onemocněla. Začalo to zápalem plic a zápalem pohrudnice a pokračovalo dalšími komplikacemi.“

Její trápení trvalo deset let. V létě roku 1865 se její stav natolik zhoršil, že už se čekalo jen na její smrt. Těžce nemocnou Magdalenu si k sobě do tkalcovského domku ve Filipově přivezl na vozíku jediný příbuzný, bratr Josef.

„Před Vánocemi 1865 byl její stav beznadějný, na hrudníku měla hnisající vředy, několikrát za den ji musely ženy přebalovat,“ vypravuje Jan Müller. Lékaři ji před Vánocemi doporučili poslední pomazání. Svátost nemocných přijala 21. prosince 1865, kaplan František Storch ji tehdy doporučil, aby se modlila k Panně Marii, na jejíž obraz na stěně koukala z postele.

Dodnes je v bazilice uschováno lůžko, na kterém nemocná Magdalena spatřila Pannu Marii. |foto: David Hertl

Vše se změnilo v noci na sobotu 13. ledna 1866, kdy vedle těžce nemocné Magdaleny odpočívala a modlila se Veronika Kindermannová. Co se opravdu stalo, je obestřeno tajemstvím. Sama Magdalena Kadeová pod přísahou vypověděla, že ráno kolem čtvrté byla místnost prozářena prudkým světlem, ze kterého k ní vystoupila a promluvila Matka Boží.

Těch pár slov, která měla říct, najdete na několika místech v bazilice, v mnoha publikacích a dokonce i písních. Zná je i kostelník Jan Müller: „Mein Kind, von jetzt an heilt's – neboli česky, mé dítě, od nynějška se to hojí.“

Veronika Kindermannová, která po celou noc zůstala s nemocnou, světlo neviděla, přestože ji na ně Magdalena upozorňovala. V sobotu ráno se Magdalena cítila zcela zdráva, což potvrdil i lékař. V neděli chtěla jít do kostela. Bratr Josef ji od toho odradil.

To už se zpráva o uzdravení roznesla po okolí. Když další sobotu (20. ledna 1866) přišla na mši, nebylo v kostele k hnutí. Všichni ji chtěli vidět. Místní farář nabádal přítomné k rozvážnému jednání, ale co to bylo platné.

Kostelník Jan Müller v kapli, která stojí na místě mariánského zjevení. |foto: David Hertl

„Prostudovala jsem v archivu vídeňské noviny. Už týden po uzdravení o události psaly. Na tehdejší dobu je to neskutečná rychlost, když si uvědomíme, jak daleko to bylo ze zapadlého Filipova do hlavního města monarchie,“ říká Klára Mágrová z rumburské farnosti.

Z Filipova se stalo vyhledávané poutní místo. Tisíce lidí přicházely, stovky zde našly uzdravení. Zpočátku se o tom vedly pečlivé zápisy. Za první republiky zde bylo dokonce více potvrzených uzdravení než v slavných Lurdech.

Kam zmizela sláva poutního místa? Co můžete ve Filipově zažít dnes? A proč církev stále místo o zázraku hovoří jen o „události“? Na tyto a další otázky najdete odpověď v dalším pořadu z cyklu Historie Plus.