„Lepší je průměrný mír než slavná válka.“ Ta však v Marii Terezii probudila energii i státnické schopnosti

Andreas Moeller: Arcivévodkyně Marie Terezie ve věku jedenácti let - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0, Uměleckohistorické muzeum Vídeň

Andreas Moeller: Arcivévodkyně Marie Terezie ve věku jedenácti letFoto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0, Uměleckohistorické muzeum Vídeň

Ačkoliv se Marie Terezie demonstrativně vyznávala z lásky ke své „krásné a milé armádě“, která jí v letech 1740 až 1763 zachránila ve čtyřech válkách trůn, zanechala svému synovi Josefovi II. tuto moudrou radu: Lepší je průměrný mír než slavná válka!

Mocenskopolitické smýšlení Marie Terezie mělo hluboké kořeny v přesvědčení, že byla na trůn povolána boží Prozřetelností. Dovedla se rychle naučit zákonitostem politického jednání, osvojila si smysl pro realitu a pragmatismus. Po nečekané smrti svého otce zdědila třiadvacetiletá Marie Terezie obrovskou říši, aniž prošla jakoukoliv formální státnickou přípravou.  

Jak sama později prohlašovala, ocitla se na trůně bez peněz, bez vojska, bez vladařských vědomostí a zkušeností. A pragmatická sankce, o jejíž prosazení a garanci její otec dlouhá léta usiloval, se ukázala být jen pouhou iluzí. Hned první válka, která vypukla na sklonku roku 1740, nese příznačný název: válka o země Koruny české.  

Rodina Marie Terezie - Foto: Martin van Meytens, Wikimedia Commons, Public domain

Cílem protihabsburské aliance, kterou tvořili kurfiřti bavorský a saský, král pruský a také dávný rival Habsburků, bourbonská Francie, bylo odtržení českého státu od habsburské říše a jeho rozdělení mezi jednotlivé útočníky. A válka se pro Marii Terezii nevyvíjela nijak příznivě. Ztrácela jedno území za druhým.  

Spojené francouzsko-bavorské oddíly za asistence Sasů dobyly v roce 1741 také Prahu. Čeští stavové, ti kteří před 20 lety přeochotně schvalovali pragmatickou sankci, teď holdovali bavorskému vévodovi Karlu Albertovi. Byli by ho dali korunovat, svatováclavská koruna však nebyla k dispozici. Bezpečně odpočívala v císařské pokladnici ve Vídni.  

Hrob císařovny Marie Terezie - Foto: Kamila Schusterová

Hrob císařovny Marie TerezieFoto: Kamila Schusterová

Našli se ovšem i takoví oportunisté mezi českou šlechtou, kteří pro jistotu předem napsali Marii Terezii, že budou holdovat bavorskému vévodovi, ale jenom jako, jen aby tím odvrátili hněv Karla Alberta a možnou ztrátu statků. Jak připomíná historik Vít Vlnas, ze stejného důvodu možná někteří páni přijali od bavorského samozvance úřady. Jejich kariéry však neměly mít dlouhé trvání. 

Moriamur pro rege nostro Maria Theresia 

Katastrofální vývoj války však v Marii Terezii probudil netušenou energii i státnické schopnosti. Tváří v tvář ohrožení, bavorsko-francouzské vojsko už pochodovalo k Linci, vystoupila Marie Terezie, od června 1741 už uherská královna, před uherský říšský sněm a požádala o poskytnutí vojska na obranu země. 

Když v závěru latinsky přednesené řeči zůstala stát, celá v černém, s dítětem v náručí a slzami v očích, vyvolala v reprezentantech uherské šlechty nadšenou odezvu. Muži tasili kordy, vrhali se svému “králi“ k nohám a přísahali: “Chceme zemřít pro našeho krále Marii Terezii.“ Uherská pomoc umožnila císařským armádám dobýt první vítězství. V lednu roku 1743 obsadila císařská vojska Prahu. Marie Terezie s českou korunovací neotálela. Byla si velice dobře vědoma životní důležitosti zemí Koruny české pro celou habsburskou říši. 

Socha Marie Terezie ve Vídni - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0,  Hubertl

Bez Čech a Moravy bych byla jen chudou kněžnou 

Tak zní jeden z jejích známých výroků. Pražská korunovace proběhla v květnu roku 1743. V této souvislosti bývá často připomínán její další výrok. Svatováclavskou korunu charakterizovala Marie Terezie jako bláznovskou čapku. Vít Vlnas však upozorňuje, že tento její výrok nesměřoval proti symbolice českého korunovačního klenotu, naopak. Mířil na české stavy, holdujícím Marii Terezii stejně „upřímně“ jako před půldruhým rokem bavorskému vévodovi Karlu Albertovi.  

Marie Terezie stoupence Karla Alberta potrestala spíš symbolicky, staroměstská exekuce se nekonala. Možná také proto najdeme snad na každém českém barokním zámku dobový portrét Marie Terezie. „Vděčnost a špatné svědomí se tu snoubí navzájem,“ konstatuje Vít Vlnas. 

Pořad: Historie Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: sobota 20:33, repríza neděle 08:34,  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace