Liber je tady!
Karnevalová tradice, která se pojí s cyklickým vnímáním roku, je velmi stará. Sahá od pohanských dob přes středověk do svého vrcholného období v baroku až po dnešek. Právě v posledních letech zažívají karnevaly svůj návrat na scénu.
Slavnosti antického Dionýsa neboli Bakcha, často nazývaného také Liber, jsou předchůdcem novověkých karnevalových veselic. Nevázaná zábava, často spojená s vínem a vydatným jídlem předcházela velikonočnímu půstu.
Patří k ní také obrácení sociálních pozic, bohatí mohou být chudými, chudáci zase patriciji. Pod maskou, která brání identifikování svého nositele, je možné také prožít sexuální dobrodružství, které jinak společenské konvence nedovolují.
Takto výstižně popisuje Ovidius ve svých Proměnách příchod Libera, který na čas změní zaběhnuté pořádky:
Liber je tady, kraj všechen se ozývá jásavým křikem,
Davy lidí se valí, vše pospíchá k slavnosti nové:
Muži, ženy i dívky, lid poddaný stejně jako páni.
Jaké vás potomci Martova draka, teď šílenství jalo?
Což jste se zbláznili snad?
Což mají takovou moc ty cimbály, šalmaje křivé,
Kouzelné čáry, že ti, jichž ani zástupy vojska,
Ani válečné meče, ni polnice nepoděsila,
Dají se přemoci voláním ženským a šílenstvím vína,
Zástupy nestoudníků a rachotem bubínků lehkých?
V křesťanském pojetí pak tato pohanská tradice pokračuje ve středověkých mystériích a divadle. Společně s rekatolizací Evropy, kterou nastolil Tridentský koncil reagující na četná reformní hnutí, vzrůstá v 17. století obliba karnevalů a vzniká nový žánr barokní komedie dell’arte.
Ta popírá pravidla renesančního divadla a přináší na scénu do té doby nebývalou hereckou svobodu. K jednotlivým představením existují pouze osnovy, které usměrňují děj, přičemž velký prostor je ponechán improvizaci. Ale ani tu herci nenechávají náhodě, svá vystoupení si pečlivě předem připravují. Komedie dell’arte si rychle získala své publikum mezi lidovými vrstvami i šlechtou.
Komedie se hrály s oblibou během karnevalových slavností a podporovaly tak uvolnění společenského tlaku mezi církví a vládnoucími světskými vrstvami, stejně jako mezi lidem a mocnými.
Tuto důležitou sociální roli karnevalu dobře pochopila i katolická církev, která slavnosti zařadila do liturgického pojetí roku, neboť převzala také správu nad světským rozdělením času a dala ho do souladu se svým vlastním příběhem o Ježíšovi.
Letos se kromě řady malým místních masopustů konal také desátý ročník pražského karnevalu, který jeho organizátorka Zlatuše Müllerová podle vlastních slov pojímá spíše kurtoazním způsobem, jak se sluší na metropoli. Podobné karnevaly se konaly ve Vídni a samozřejmě v Benátkách.
Právě karneval v Benátkách zažívá svou novodobou renesanci, kdy po letech zapomnění ožívají benátské „calli e campi“ průvody masek a zpěváků, k nimž se přidávají dávné rituály spojené s bývalou slávou Benátské republiky. Návrat k tradicím lokálního typu je potřebným ventilem proti uspěchané době, jejímž novým náboženstvím se stala globalizace a vydělávání peněz.
Hosty pořadu Historie Plus jsou docenti Jiří Pelán a Václav Jamek z Ústavu románských studií Karlovy Univerzity, organizátorka pražského karnevalu Zlatuše Müllerová a ředitel Italského kulturního institutu v Praze Giovanni Sciola.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
