Naši misionáři ve světě
Mezi Čechy, které najdete po celém světě, zaujímají zvláštní místo ti, kteří za hranice rodné vlasti neodešli jako političtí emigranti, ale kvůli náboženskému poslání. Řada z nich zůstala zapomenuta a jejich jména znají buď jen řádoví spolubratři, nebo odborníci, kteří se misijní činnosti badatelsky věnují.
Jedním z takto zapomenutých je i pater Jáchym Procházka, jemuž je věnován pořad Českého rozhlasu 6 Historie věčně živá 8. září 2012 ve 21:10 hodin.
Od narození Jáchyma Procházky letos uplynulo sto deset let a jeho jméno je dodnes pojmem. V Argentině, nikoli u nás. Narodil se v Cítolibech na Lounsku a po škole zamířil do františkánského kláštera v Kadani. Tam se s ním také později setkal člověk, který byl nakonec i posledním Čechem, s nímž Procházka hovořil – Šimon Zuska (1919–2009). Bylo to v roce 1936, Šimon Zuska byl františkánským novicem, kterého z Prahy odeslali do Kadaně. A právě tam se setkal s Jáchymem Procházkou, který už coby doktor teologie a filozofie vedl novicům duchovní cvičení.
Bylo to v době, kdy řada Čechů a Slováků odcházela po prožité hospodářské krizi a možná i v předtuše tragického vývoje v Evropě do Jižní Ameriky, především Argentiny. Jáchym Procházka byl určen jako duchovní správce Čechů v Argentině. O tři roky později za ním odjel i další františkán Pavel Maráček. A tehdy dostali dva čeští kněží na starost farnost ve vesnici Gleu nedaleko Buenos Aires.
Vše by se možná vyvíjelo jinak, kdyby duchovní správce osady malomocných jednou nepožádal o delší odpočinek na duchovní obnovu. Osada malomocných General Rodriguez byla asi sto kilometrů od Buenos Aires a kaplan požádal Jáchyma Procházku o zastoupení. Když se Jáchym Procházka po roce vrátil z leproserie, řekl svému příteli: „To by bylo něco pro nás!“ Za rok odjel do osady Generál Rodriguez znovu a duchovní správu převzal. Tehdy tam žilo asi tisíc malomocných, jedinci i celé rodiny.
„Nikdy o sobě nemluvil. Zato o něm vyprávěli malomocní. On tam nebyl jen duchovním správcem. Organizoval jim třeba divadlo, sám hrál, a to dokonce tak zapáleně, že se pod ním jednou propadlo jeviště a zlomil si nohu,“ vzpomíná Šimon Zuska, který Jáchyma Procházku v Argentině třikrát navštívil.
O aktivitě Procházky svědčí, že ač nebyl držitelem řidičského oprávnění, za svého pobytu mezi malomocnými jezdil a „zlikvidoval“ postupně tři automobily. „Policie ho několikrát zastavila. Ale stačilo, aby řekl, že je duchovním z General Rodriguez, a policista se hned lekl, dal ruce pryč a řekl mu – Jeďte! Takový tam byl strach ze styku s lidmi, kteří pracují mezi malomocnými,“ vypravuje Zuska. A nejen policisté se báli: „Dokonce i na československém vyslanectví v Buenos Aires mu řekli, ať na jejich úřad nechodí.“ V sedmdesátých letech Procházku argentinská vláda vyznamenala za neúnavnou pomoc malomocným. Jeho jméno bylo v Argentině natolik známé, že když zemřel, informoval o tom nejen tisk, ale i celostátní argentinská televize. Nemocní, o které pečoval, jej považovali za světce.
Jáchym Procházka nebyl a není zdaleka jediným českým knězem ve světě. Jak se čeští misionáři do Jižní Ameriky dostali a jakým výzvám tam čelili? Kam míří misionáři z Čech dnes? Nejen o významu misií v minulosti a dnes uslyšíte v pořadu Historie věčně živá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
