Příběhy pražských zahrad. Jak vznikla ta Valdštejnská, na Petříně nebo Klamovka?

29. červenec 2020

Přestože je Praha symbolem velkoměstského ruchu, nemusí její obyvatelé toužící po procházkách přírodou jezdit jen mimo město. Výměra zahrad, parků a parkových ploch v majetku města přesahuje 2600 hektarů, z čehož téměř desetinu tvoří parky.

Pražské zahrady mají často dlouhou a spletitou historii, která bývá navíc spojena s osudy lidí, kteří zahrady a parky vytvářeli. A právě za pražskými zahradami a jejich zahradníky se v dalším pořadu z cyklu Historie Plus vydáme s publicistou a historikem Jaromírem Tlustým.

Z vinice usedlost, z usedlosti park

Naše první kroky povedou na Klamovku. Ta bývala původně usedlostí, jaké si za hradbami města stavěli šlechtici a bohatí pražští měšťané v 17. a 18. století. Původně zde byla vinice kartouzského kláštera, později usedlost, kterou získala v roce 1757 rodina Clam-Gallasů. Noví majitelé nechali na pozemku zřídit anglický park se zámečkem.

Clam-Gallasové usedlost vlastnili až do roku 1895. Pak ji prodali tehdejšímu košířskému starostovi Matěji Hlaváčkovi. Ten park zpřístupnil, zámeček přeměnil na výletní restauraci a v roce 1897 dokonce nechal postavit elektrickou dráhu z Klamovky na křižovatku U Anděla. Od 30. let dvacátého století patří zámeček tělovýchovné jednotě Sokol.

Galerie Altán Klamovka

Romantika v centru Prahy

Romantické přírodní oázy se nacházejí i v samém historickém centru Prahy. Jednou z nich jsou Petřínské skalky na Malé Straně, jež se táhnou od horní části zahrady Kinských přes Petřínské sady a Seminářskou zahradu až ke Strahovskému klášteru. Právě zahrada Kinských bude dalším místem, na které se s Jaromírem Tlustým vypravíme.

Najdete ji na jihovýchodním svahu Petřína a patří mezi významná evropská krajinářská díla. Rozkládá se v místech někdejší středověké klášterní vinice. O její jedinečné poloze a návštěvnosti již tehdy svědčilo, že se jedné její části říkalo V ráji. Na konci osmnáctého století koupila velký díl vinice hraběnka Rosa Kinská, která zde založila zahradu ve slohu anglického parku. Nechyběly v ní vyhlídkové terasy, vodní nádržky ani vodopád.

V roce 1830 byl podle projektu Jindřicha Kocha postaven empírový letohrádek, přesněji vila Kinských. Když chtěl kníže Kinský v roce 1901 zahradu rozparcelovat, koupila ji smíchovská obec a zpřístupnila veřejnosti. Později se do letohrádku Kinských nastěhovalo se svými expozicemi a pracovnami národopisné oddělení Národního muzea. Sbírky vznikly z Jubilejní výstavy konané v roce 1891 a z Národopisné výstavy z roku 1895.

Vpravo od rozhledny stojí kostel svatého Vavřince

Valdštejnova zelená oáza

Doslova zelenou oázou uprostřed metropole jsou pak zahrady na Hradčanech a Malé Straně. Většina z nich vznikla z někdejších palácových zahrad zakládaných na místech opevnění Pražského hradu a okolních svazích dle italského vzoru. Až na výjimky prošly v posledních letech rekonstrukcí a jsou přístupné veřejnosti.

Asi vůbec nejznámější z nich je Valdštejnská zahrada v areálu Senátu. Je druhou největší zahradou ve vnitřní Praze. Od roku 1634, kdy ji nechal zbudovat Albrecht z Valdštejna v manýristickém stylu, získala podobu v duchu romantismu a později baroka.

Návštěvníci v ní mohou obdivovat umělou krápníkovou stěnu, soubor devíti bronzových plastik (kopií díla nizozemského sochaře Adriana de Vriese) a unikátní salu terrenu, určenou pro zahradní koncerty a vyzdobenou freskami italského malíře Baccia del Bianca.

Potěchu milovníkům flóry skýtají například jinan dvoulaločný, platan javorolistý nebo z Turecka dovezené fíkovníky. Rozlehlý areál v sousedství barokního Valdštejnského paláce doplňuje například i voliéra s výry.

Valdštejnská zahrada v Praze

Všechny zahrady si můžete projít i po sluchu – pusťte si audiozáznam. 

autor: David Hertl
Spustit audio