Vliv dánského filozofa S. Kierkegaarda na české myšlení a kulturu

1. červen 2013

Dánského filozofa Sørena Aabye Kierkegaarda (1813-1855) si nemůžeme představovat jako nepraktického asketu odtrženého od každodenního života v tehdy lehce provinční Kodani. Dobře, jeho účes nebyl podle poslední módy: přátelé komentovali jeho podivně trčící nazrzlou kštici, která dorůstala prý až 15 centimetrů! Nebyl to možná ani úplně krasavec. Avšak dbal na poslední módu, rád jedl, pil a kouřil doutníky, scházel se s přáteli a s učiteli se nad kávou a dortem bavil o knihách a životě.

O životě se bavil i s cizími lidmi na ulici – podobně jako antický filozof Sokrates (jeho velký vzor) je zastavoval a ptal se jich na názory o životě. Jejich odpovědi a zkušenosti potom často používal ve svých knihách na vykreslení tehdejší doby. Severský Sokrates by letos oslavil 200 let.

U této příležitosti se po celém světě koná řada konferencí, seminářů, přednášek, výstav a dalších akcí (jejich seznam je možné průběžně sledovat na www.kierkegaard2013.dk). I pořad Historie Plus připomíná jeho dobu, život a dílo, které je stále živé i v 21.století. A to 1. června 2013 ve 21.10 na Českém rozhlase Plus.

Zavítáme do Kodaně anno 2013 a vydáme se po Kierkegaardových stopách. Filozof kromě rozhovorů také velmi rád chodil. V roce 1847 napsal své švagrové Henriettě, která trpěla těžkomyslností a depresemi a trávila celé dny v posteli: „Neztrácejte chuť chodit! Sám chodím každý den, abych se cítil dobře, a rozchodil jsem tak všechny nemoci. Přišel jsem tak na nejlepší myšlenky a neznám žádnou myšlenku, která by byla ta těžká, aby se od ní nedalo odejít!“

Je dost pravděpodobné, že při chůzi ho napadaly myšlenky, které po příchodu domů zaznamenával do svých papírů a spisů. Vždy jich měl rozepsaných hned několik na různá témata.

V Historii Plus se proto vydáme na místa, kudy Kierkegaard chodil. Jeho oblíbeným cílem byl například Asistenční hřbitov, Assistens Kirkegård, v kodaňské čtvrti Nørrebro. Na něm je také dnes pochovaný. Najdeme tu i hroby dalších významných osobností té doby, Kierkegaardových lásek i kněze, který nad jeho hrobem (proti jeho poslední vůli) pronesl řeč.

Mimochodem, není tak úplně náhoda, že Kierkegaardovo jméno nápadně připomíná slovo hřbitov, kirkegård (starým pravopisem Kirkegaard). Rodina jeho otce, Pedersenovi, původně pocházela z Jutska, kde si od místního kostela (kirke) propachtovali statek (gard/gård). Gård ale současně znamená i dvůr nebo ohraničený prostor, v tomto případě u kostela – tedy původní koncepce hřbitovů.

Době Sørena Kierkegaarda se v dánské historiografii říká Zlatý věk. Paradoxně se těsně před tímto obdobím se Dánsku dařilo velice špatně. V roce 1801 Dánsko napadla Anglie – protože se nechalo zatáhnout do napoleonských válek a stálo na straně Francie. Angličané se sem vrátili v roce 1807, bombardovali Kodaň a zajali dánskou flotilu. V důsledku toho se dánský král musel vzdát Norska, což je vlastně pro Dánsko konec napoleonských válek.

„Když jsme neměli flotilu, nemohli jsme udržet tak velké území a využívat své moře. Zemi postihla těžká ekonomická krize a přišel státní bankrot – také důsledek válek. Takže to je doba, kdy se Dánsku dařilo opravdu hodně špatně,“ říká kurátor dánského Muzea národní historie, kam vás v pořadu Historie Plus také zavedeme.

Paradoxně se však generace, která v této době vyrostla, a ještě generace další nesmazatelně zapsala do dějin dánské literatury, umění a vědy. Můžeme jmenovat například Hanse Christiana Andersena, Sørena Kierkegaarda nebo fyzika a chemika H.C. Ørsteda, sochaře Thorvaldsena a další.

Mimo Kierkegaardovu dobu a jeho život se Historie Plus podívá na kierkegaardovskou tradici v českých zemích a české kultuře. „Kierkegaard významně ovlivnil české myslitele, spisovatele i politiky,“ vysvětluje k tomu Jiří Olšovský z Filozofického ústavu Akademie věd a autor knihy Niternost a existence. Úvod do Kierkegaardova myšlení (nakladatelství Akropolis, 2005). „Významně jím byl ovlivněn F.X. Šalda, Otokar Březina, citoval ho Tomáš Garrigue Masaryk. Nejvíce si ho ale vzal k srdci pražský rodák a německý spisovatel, který uměl ovšem i česky - Franz Kafka.“

Stojí za to připomenout, že v roce 2013 slavíme Kierkegaardovy dvousté narozeniny a Kafkovy stotřicátiny.

Výše uvedení autoři se ke Kierkegaardovi dostali hlavně přes německé překlady. Do češtiny se začal překládat od prvních dekád 20. století, takže takový Jan Patočka, další filozof ovlivněný Kierkegaardem, už mohl číst některá jeho v češtině. Jen některá, protože dodnes nebyl Kierkegaard do češtiny přeložen celý – ani způli ne. Chybí kompletně přeložit zásadní díla jako Buď-anebo nebo Pojem úzkosti.

Těžko shrnout jeho filozofii do pár vět. Stačí ale možná napsat, že Kierkegaard se snažil o pravdivý život. Tedy o život v pravdě, ale i o opravdický život, kdy člověk pozná sám sebe a neschovává se za společenské konvence, strach nebo nějaký větší, odosobněný systém (v tom jde například proti tehdejšímu dominantnímu hegeliánství). Ačkoli nemáme dodnes přístupné všechny jeho texty v češtině, toto poselství lze pochopit již teď. A je stejně aktuální, jako bylo před 200 lety.

Spustit audio