Všichni jsme zapsáni… v matrice!
Před 65 lety, v lednu 1950, začala platit vyhláška Ministerstva vnitra, která pověřila národní výbory vedením matrik. Proč stát odebral pravomoc zapisovat data narození, sňatků a úmrtí církvím?
Jak se zrodily matriky
Psal se rok 1563, když v italském Trentu končilo setkání biskupů, které do dějin vešlo jako Tridentský koncil – a vděčíme mu i za to, že většina z nás si může na úřadech zjistit, kdo byli jeho předkové.
Tridentský koncil měl reagovat na vznik protestantství, a tak jeho cílem bylo především upevnit nauku a správu katolické církve.
Jedním z mnoha „výstupů“ bylo rozhodnutí zavést matriky – knihy, do kterých se zapisovaly katolickou církví udělené svátosti, především křest, manželství a takzvané poslední pomazání, svátost určená především umírajícím.
Nešlo o nic převratného: Někteří faráři vedli matriky už od středověku a některé šlechtické rody si – většinou z majetkových důvodů – zapisovaly předky po celá staletí.
Teď ale mělo vedení matrik dostat pevný řád a stát se i jakýmsi „soupisem duší“, kterým katolická církev chtěla oddělit své věřící od protestantů.
Než se vedení matrik zavedlo ve všech farnostech a než zápisy začaly mít přibližně shodnou formu, uplynula dlouhá léta.
V českých zemích vše zkomplikovala třicetiletá válka, kdy bylo mnoho matrik zničeno (proto dnes mnozí z nás vypátrají předky v tom lepším případě jen do poloviny 17. století).
Panovník Josef II. nařídil v letech 1781 a 1784 jednotné vedení matrik pro katolíky, protestanty i židy.
A jak přibývalo lidí bez vyznání, bylo roku 1869 nařízeno obecním úřadům, ať evidují narozené, kteří se k žádné z církví nehlásí, nebo ty, kteří byli oddáni pouze občanskou formou, nikoli církevním sňatkem.
Stát matriky odňal církvím
Pro poměry v Československu byl důležitý ještě 29. prosinec 1949. Toho dne vyšla vyhláška ministerstva vnitra, která pověřila vedením matrik národní výbory. Od ledna 1950 tak byly matriky sváženy z far a předávány na úřady.
V dobovém kontextu šlo o jeden z mnoha útoků proti církvím, především proti té katolické.
„Naprosto chápu situaci církví, které byly o vedení matrik připraveny. Na druhou stranu musím připustit, že řada vzácných unikátů byla zachráněna. Například na opuštěných farách v pohraničí by se matriky zničily. Jejich předání národním výborům tak bylo do určité míry pochopitelné řešení,“ uvažuje historička Ludmila Novotná ze Státního oblastního archivu v Plzni.
A podobný názor mají i další archiváři, mezi nimi například Lenka Matušíková z Národního archivu v Praze, která se systematicky věnuje židovským matrikám: „Po zkušenostech se židovskými matrikami si myslím, že to bylo správné, byť pro církve bolestné.
Agenda s vedením narození, sňatků a úmrtí je ale tak obrovská, že by ji žádná z církví sama vést nechtěla a stát by stejně musel mít svoji evidenci. Dnes tak můžeme poskytovat údaje z materiálu, který by možná nezůstal zachován.“
Třicet tisíc badatelů měsíčně
Unikátnost matrik spočívá v tom, že jsou vlastně jedinečnými zápisy o obyvatelstvu za několik posledních století.
Kromě odborných badatelů, kteří dokáží z matrik vyčíst hodně informací o vývoji populace, slouží matriky i laikům, kteří tam hledají často to nejjednodušší: své předky.
Někteří se tím dokonce i živí nebo živili v minulosti – jako například historik Ladislav Dušek z Litoměřic: „Zájem byl velký zejména po roce 1989 a zejména ze strany Němců, kteří museli po roce 1945 odejít z Československa,“ říká tento bývalý ředitel archivu v Litoměřicích.
Dnes už si může rodokmen sestavit skoro každý – a v podstatě z klidu svého domova, má-li tedy připojení k internetu. Většina matrik v České republice se digitalizuje nebo už byla digitalizována a jsou přístupné na stránkách příslušných archivů.
Třeba právě Litoměřičtí byli v tomhle hodně napřed: „Začali jsme před 8 lety. V našem archivu je 11.800 matrik, naskenované to znamená přes dva miliony stránek. Už jsou všechny na webu,“ říká dnešní ředitel litoměřického archivu Marek Poloncarz.
Zájem je obrovský: Měsíčně se na webové stránky s matrikami podívá na 30.000 návštěvníků, kteří si stáhnou kolem tří milionů stránek.
„Jsou to badatelé z Německa, USA, Rakouska – ale také třeba z Francouzské Polynésie, Namibie nebo Islandu. Ti všichni hledají předky ze severních Čech,“ říká Poloncarz.
Matriky digitalizují Mormoni
Digitalizace matrik v litoměřickém archivu, ale i mnoha dalších matrik v ostatních archivech v České republice a vlastně po celém světě se ujala organizace FamilySearch, jejíž činnost finančně podporuje Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
„Děláme to pro to, že pro nás rodiny jsou nejdůležitější a že vztahy v rodinách se neustále propojují a nekončí. Údaje zveřejňujeme on-line, aby každý mohl zjistit, kdo byli jeho předci,“ říká Inna Koňušin, která má na starosti rozsáhlou digitalizaci matrik ve východní Evropě a Střední Asii. Momentálně digitalizuje ve stovce zemí po celém světě, jen v České republice má teď dvanáct speciálních kamer v několika archivech.
Jaká je historie matrik? Jak vypadají zajímavé zápisy? A jak se sestavují rodokmeny? Je digitalizace těchto knih složitá? Historii matrik, zajímavým zápisům v nich, sestavování rodokmenů i složité digitalizaci těchto knih bude věnován další pořad z cyklu Historie Plus, který vysílá Český rozhlas Plus v sobotu 1. srpna 2015 ve 21:10 hodin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
