Zakázané paměti Ludvíka Svobody a téměř neznámý konflikt s Gustávem Husákem

O přijetí protokolu našimi představiteli se výrazně zasloužili dva muži: prezident Ludvík Svoboda a místopředseda vlády Gustáv Husák - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0, Peter Zelizňák

O přijetí protokolu našimi představiteli se výrazně zasloužili dva muži: prezident Ludvík Svoboda a místopředseda vlády Gustáv HusákFoto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0, Peter Zelizňák

Rok 1968: do vrcholné československé politiky se vrací dva muži. Generál Ludvík Svoboda zvolený v březnu prezidentem republiky a Gustáv Husák, který se na počátku dubna stává místopředsedou vlády.Oba podporují reformy a zanedlouho vytvoří zvláštní politický tandem.

Krátce po sovětské okupaci v noci z 20. na 21. srpna 1968 dochází v Moskvě k „jednání“ mezi československou a sovětskou delegací. Uvozovky jsou zcela na místě, část této delegace (Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegel ad.) byla nejprve v Praze zatčena a jednat s nimi původně nikdo nehodlal.  

Teprve poté, co selhal sovětský plán ustavení dělnicko-rolnické vlády opírající se o místní zrádce, dochází k moskevským jednáním, na které přilétá československá delegace, doplněná pak dříve zatčenými. Výsledkem jednání je moskevský protokol, paskvil, který nesměl být zveřejněn a který znamenal konec opatrných československých reforem. 

V roce 1969 se prvním tajemníkem ÚV KSČ stal Gustáv Husák - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

V roce 1969 se prvním tajemníkem ÚV KSČ stal Gustáv HusákFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

A začíná normalizace 

Pro nás je však důležitý jiný moment tohoto jednání. O přijetí protokolu našimi představiteli se výrazně zasloužili dva muži: prezident Ludvík Svoboda a místopředseda vlády Gustáv Husák. Tehdy se začal formovat tandem, který naplno začal fungovat o několik měsíců později. 

17. dubna 1969 odstupuje z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ (jak se tehdy post šéfa místních komunistů nazýval) Alexander Dubček a na jeho místo dosedá Gustáv Husák. Tím končí doba dubčekovského taktizování a lavírování a začíná normalizace opravdová a nikoliv jen liknavá. 

V krátké době jsou přijaty zásadní stranická rozhodnutí a dokumenty, je definitivně zlikvidován svobodný tisk, zastaveny ekonomické reformy a veřejný prostor je zaplňován staronovou ideologickou hatmatilkou (řvou ústa slavných starců/z reklamních panelů/a jaro karty míchá/pro záda shrbená/a přetěžko se dýchá/a svítí červená, jak tuto dobu výstižně charakterizoval ve své písni Rakovina Karel Kryl). 

V srpnu 1969 jsou pak demonstrace k prvnímu výročí sovětské okupace brutálně potlačeny naší armádou, Veřejnou bezpečností a Lidovými milicemi. Je pět mrtvých a mnoho raněných. 

V čele této neostalinské restaurace jsou dva muži - původně patřící mezi reformátory jara 68, oba v 50. letech věznění a mučení – Ludvík Svoboda a Gustáv Husák. Husák byl přitom mozkem a hnacím motorem tohoto procesu, zatímco Svoboda se po počátečním zaujetí postupně dostával na vedlejší kolej.  

Na dalších částech vzpomínek Ludvíka Svobody se již pracovat nesmělo - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Na dalších částech vzpomínek Ludvíka Svobody se již pracovat nesměloFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Příznivé hodnocení ze Západu 

A právě tehdy dochází mezi nimi k ostrému a přitom málo známému střetu. Ludvík Svoboda se v roce 1970 odhodlal k napsání několikasvazkových pamětí a do této práce zapojil tři historiky. 

Díky svému postavení dosáhl toho, že text pamětí neprochází před vydáním cenzurou, a tak se v roce 1971 objevuje na knižním trhu první díl pamětí, kde se nachází řada nemarxistických formulací, kladné hodnocení prezidentů Masaryka a Beneše a další místa míjející se s oficiální stranickou linií.  

Kniha je příznivě hodnocena západním tiskem a okamžitě vykoupena domácími čtenáři. V tomto okamžiku zasahuje Gustáv Husák a velice nevybíravě dává Svobodovi najevo, kde je jeho místo. Prezidentovo zdraví se také po tomto střetu radikálně zhoršuje. Druhé vydání prvního dílu pamětí končí ve stoupě a vydání dokončeného druhého dílu je zakázáno. Na dalších částech prezidentových vzpomínek se již pracovat nesmělo. 

V pořadu jsou citovány dobové dokumenty i Svobodovy paměti, zazní hlasy Gustáva Husáka a Ludvíka Svobody z rozhlasového archivu a hovoří zde historik Karel Richter, jeden z těch, kteří na pamětech Ludvíka Svobody pracovali. 

Autor:  Pavel Hlavatý
Pořad: Historie Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: sobota 20:33, repríza neděle 08:34,  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace