Česko je na tom dobře, na obranu by mohlo dávat víc, říká zástupkyně šéfa NATO

Rose Gottemoellerová považuje Turecko za spolehlivého člena NATO, který je vysoce ceněn - Foto: Wikimedia Commons, Public domain,  U.S. Department of State

Rose Gottemoellerová považuje Turecko za spolehlivého člena NATO, který je vysoce ceněnFoto: Wikimedia Commons, Public domain, U.S. Department of State

„Za USA mluví činy a není pochyb, že zůstanou pevnou součástí NATO. Poté, co prezident Trump zesílil hlasitost, se ke všem dostala zpráva, že se musejí začít více starat o vlastní bezpečnost. To je dobrá věc,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas Plus náměstkyně generálního tajemníka NATO Rose Gottemoellerová.

V Praze jste se zúčastnila konference DESCOP o budoucnosti společné obranné a bezpečnostní politiky a spolupráci mezi EU a NATO. Jaký je podle vás hlavní závěr této schůzky?
Hlavním výsledkem je vynikají diskuze mezi Severoatlantickou aliancí a Evropskou unií o tom, kam se vydáme v oblasti bezpečnostní spolupráce. Je to diskuze, která probíhá v Bruselu, jak v centrále NATO, tak na nejvyšších místech EU, ale je dobré ji přenést do členských zemí. Opravu oceňuji, jak se Česká republika zhostila pořadatelství této významné bezpečnostní konference. Je to příležitost, jak téma představit české veřejnosti a rozšířit povědomí o těchto otázkách, což je nyní důležité – hlavně proto, že existuje spousta nejasností. Lidé si někdy myslí, že EU a NATO nějak soutěží v otázkách obranných kompetencí, ale já i mí kolegové z EU jsme přesvědčeni, že jsme partneři. 

Proč je nyní důležité vést takovouto diskuzi? Proč NATO nestačí k zajištění evropské bezpečnosti?
Je to dlouhodobá záležitost. Částečně je to kvůli tomu, že evropské země po dlouhá léta zanedbávaly svoji obranu. Aliance na to důrazně upozornila na summitu ve Walesu v roce 2014 po ruské agresi na Ukrajině, po anexi Krymu. Také došlo k rozmachu Islámského státu, který dobyl Mosul. To byl opravdu pro NATO budíček. Jako instituce jsme začali tlačit na evropské země a Kanadu, aby začaly vydávat více na jejich vlastní obranu. Jde o proces, který trvá už několik let a který dostal novou dynamiku, když se věci chopila Evropská unie, která začala téma prosazovat. Předpokládám, že motivace EU je stejná a plyne ze stejných hrozeb. 

Vy sama reprezentujete NATO, tradiční obrannou alianci. Opravdu není žádné riziko, že si budou evropské obranné síly a NATO konkurovat? Nemáte obavu, že NATO může být odsunuto na vedlejší kolej?
Ne, to mě neznepokojuje. NATO je transatlantická aliance se Spojenými státy a Kanadou na druhé straně Atlantiku a tyto země dodávají obrovské zdroje a schopnosti. Kanada nedávno přišla s novou bezpečnostní iniciativou, což je zcela namístě, protože musí obnovit kapacitu, kterou v minulých letech zanedbávala. Hodlají investovat a vylepšit armádu. Spojené státy nepochybně nesly nejméně v posledních desetiletích na bedrech větší zátěž za evropskou bezpečnost, než jim náleží. Náš ministr obrany Mattis v únoru pronesl silnou řeč, řekl, že my v USA se nemůžeme více starat o bezpečnost vašich dětí v Evropě, než to děláte vy sami. Jinými slovy, musíte více investovat do vlastní obrany. Zároveň ale platí, že USA budou nadále poskytovat záruku odstrašení nepřítele. Nejsou to jen jaderné zbraně, ale také velmi, velmi významné konvenční síly poskytované na evropskou obranu. Nesmí se zapomínat, že americké a kanadské jednotky jsou velmi důležitou součástí obrany NATO. 

„Náš ministr obrany Mattis v únoru pronesl silnou řeč, řekl, že my v USA se nemůžeme více starat o bezpečnost vašich dětí v Evropě, než to děláte vy sami. Jinými slovy, musíte více investovat do vlastní obrany. Zároveň ale platí, že USA budou nadále poskytovat záruku odstrašení nepřítele.“
Rose Gottemoellerová

Nemůže tedy pro evropské země nastat v nějakém okamžiku dilema, zda poslat jednotky do operace evropských obranných sil, nebo NATO?
Je na nás, abychom zajistili, že k žádné takové soutěži nedojde. Jak už jsem řekla, EU a NATO jsou v současné době odhodlány dohlédnout na to, aby se to nestalo. Každý máme své úkoly. EU má schopnosti a kapacitu působit v oblastech, které dalece přesahují otázky obrany. Třeba ohledně rozvojové pomoci nebo diplomacie. Vynikajícím příkladem je role, kterou EU sehrála v dohodě s Íránem o jeho jaderném programu. Nebo je zde velmi důležitý systém sankcí, který EU uplatnila vůči Rusku za jeho agresivní chování na Ukrajině. Je toho tedy hodně, co může EU udělat v oblastech, kam působnost NATO nesahá. Spolupráce obou našich organizací zajišťuje bezpečnost všem našim spojencům. Ráda bych zdůraznila, že EU má ve svém kufříku jedny nástroje a NATO zase jiné. A jenom když budeme spolupracovat, získáme kompletní sadu. 

Na pražské konferenci se mluvilo o Evropském bezpečnostním fondu. Je jasné, jak by měl fungovat?
Myslím, že se na tom stále pracuje. Už teď jsou nějaké zdroje na tento fond, které byly dány stranou. To je dobře. Upřímně řečeno, NATO má velkou radost ze vzniku tohoto fondu, protože vidíme, jak neefektivní je někdy pořizování výzbroje a výstroje v evropských zemích. Existuje třeba mnoho typů tanků a v konečném důsledku jde o plýtvání zdroji. Je důležité, aby zbrojní průmysl evropských zemí spolupracoval, spíše než aby každý táhnul jiným směrem. Takže z pohledu NATO je zlepšení akvizic či výzkumu a vývoje jen a jen dobrá zpráva a pomůže to rozdělit si zátěž mezi Evropou a Amerikou, což pomůže i Alianci. 

Český premiér Bohuslav Sobotka řekl, že všechny relevantní politické strany v České republice se shodují, že Česko by mělo do roku 2020 vydávat 1,4 procenta HDP na obranu - Foto:  ČTK, Roman Vondrouš

Český premiér Bohuslav Sobotka řekl, že všechny relevantní politické strany v České republice se shodují, že Česko by mělo do roku 2020 vydávat 1,4 procenta HDP na obranuFoto:  ČTK, Roman Vondrouš

Když se zeptám úplně přímo – je vám jasné, co Evropané chtějí ohledně jejich vlastní obrany?
Částečně jim to připomněla migrační krize v posledních letech. Došlo k poznání, že vnější hranice Evropské unie jsou asi dost zranitelné. To je věc, o které Evropa musí přemýšlet, a to tak že hodně. Nynější debaty o obraně jsou tedy vyvolány nedávnými událostmi. Částečně dochází ale také k vyhodnocování mírových operací a z evropského pohledu musí být lépe organizovány a prováděny. Některé důvody k intenzivnějším debatám o obraně jsou nové, některé starší. 

Český premiér Bohuslav Sobotka řekl, že všechny relevantní politické strany v České republice se shodují, že Česko by mělo do roku 2020 vydávat 1,4 procenta HDP na obranu. Co tomu říkáte? Všichni víme, že by to měla být 2 procenta.
Řekla bych, že Česká republika kráčí správným směrem. Zároveň ale závazek, který učinily všechny členské země v roce 2014 ve Walesu a který byl potvrzen na summitu ve Varšavě v roce 2016, byl ona zmiňovaná 2 procenta. V současné době Česká republika vydává z rozpočtu na obranu asi jedno procento. To samozřejmě nestačí. Posun k 1,4 procenta v roce 2020 je krok správným směrem a zároveň je důležité neztratit z očí cíl, kterým jsou 2 procenta HDP. 

Česká republika tedy kráčí správným směrem, ale příliš pomalu?
Jediné, co mohu říci, je, že změna jde správným směrem. A musí to samozřejmě nabrat nějakou intenzitu. Česká republika je ve velmi šťastné situaci, má velmi zdravý růst HDP, ekonomika je na tom dobře a tato země by si mohla dovolit platit víc za vlastní obranu. 

Evropští lídři byli otřeseni poté, co americký prezident Donald Trump na nedávném setkání v Bruselu odmítl zmínit ve své řeči článek 5 smlouvy o Severoatlantické alianci, který říká, že napadení jednoho člena je napadením celé Aliance. Během předvolební kampaně Trump označil NATO za zastaralou organizaci. Stojí USA pevně za Aliancí?
Nejprve mi dovolte poznámku k té zastaralosti. Byla jsem velmi ráda, když byl generální tajemník Jens Stoltenberg na jaře ve Washingtonu a měl s prezidentem Trumpem velkou tiskovou konferenci, na které Trump řekl doslova, že NATO už není zastaralou organizací. Donald Trump nepochybně zesílil hlasitost u tématu rozdělení nákladů mezi spojenci a každý tuto zprávu dostal. To je dobrá věc. Také bych řekla, že v případě Spojených států činy hovoří silněji než slova. Ano, je pravda, že prezident Trump neřekl 25. května ta magická slova o článku 5, ale v ten stejný týden rozhodl o uvolnění 1,4 miliardy dolarů do programu navyšujícího americkou vojenskou přítomnost v Evropě, který běží od roku 2014. Je to v návrhu rozpočtu na rok 2018, který on jako prezident posílá do Kongresu. V tomto případě tedy USA zcela jasně říkají, že nadále plní závazky vůči celé Alianci. A hlásí se tedy i k článku 5 Washingtonské smlouvy. 

„Donald Trump nepochybně zesílil hlasitost u tématu rozdělení nákladů mezi spojenci a každý tuto zprávu dostal. To je dobrá věc. Také bych řekla, že v případě Spojených států činy hovoří silněji než slova.“
Rose Gottemoellerová

Pokud, jak říkáte, činy hovoří silněji než slova, proč nejsou ta slova a činy v souladu?
To je dobrá otázka, zeptejte se přímo prezidenta Trumpa, až s ním budete dělat rozhovor. Řeknu ale toto: Chápu to tak, že prezident Trump zesiloval hlasitost ohledně tohoto tématu, jak už jsem řekla. Pro něj je zřejmě důležitý mnohočetný nátlak na spojence a vyplácí se to. Mezi spojenci to vedlo k intenzivnější debatě a novým závazkům. V praxi jsou USA odhodlány dostát svým závazkům a povinnostem. Jde o smlouvu, takže to je také povinnost. Ty smlouvy jsme podepsali a dodržíme je. Prezident chce ale každému připomenout, že Evropa i Kanada musí více investovat do rozpočtů na obranu. 

Co si jako Američanka myslíte, když čtete v evropských novinách, že Spojené státy už nejsou spolehlivý partner?
Víte, zažila jsem vietnamskou válku, zažila jsem mnoho etap, kdy byly věci lepší a kdy byly horší. Poprvé jsem působila v Evropě v roce 1985, kdy jsem pracovala jako výzkumná pracovnice pro Mezinárodní institut strategických studií v Londýně a pamatuji se, že už tehdy se vedla obrovská debata o transatlantické vazbě, o tom, zda USA dodrží závazky k Evropě. Předpokládám, že si pamatujete, že před pár lety, při tzv. obratu k Asii za vlády prezidenta Obamy, zase padaly otázky, zda USA stáhnou kapacity z Evropy a soustředí se jen na Asii. 

Upřímně si myslím, že neustálé dotazy na to, jakou roli bude hrát v Alianci její nejvýznamnější přispěvatel, jsou na místě a jsou důležité. Jak pro Evropu, tak pro Kanadu. Nejsme jako staří manželé, kteří jsou na sebe tak zvyklí, že spolu ani nemluví. My neustále udržujeme jeden druhého v pozornosti a dbáme na to, aby naše priority znala i druhá strana. To není špatná věc. Můj šéf, Jens Stoltenberg, často říká, že se nemusíme na všem shodnout a ve skutečnosti máme pořád nějaké věci, na kterých se neshodneme. Když jde ale do tuhého, tak se jednota Aliance a schopnost najít konsensus ohledně obtížných témat vždy projeví. Já jsem toho svědkem každý den v ústředí NATO. 

Kdyby se vás prezident Trump zeptal, na co potřebují USA Severoatlantickou alianci – co byste mu řekla?
Řekla bych, že Spojené státy ve skutečnosti nezvládnou všechno samy. Heslo prezidenta „Amerika na prvním místě“ neznamená, že se USA obejdou bez spojenců a partnerů po světě. To je podle mě to nejdůležitější. A spojenci v NATO jsou ti nejlepší přátelé a nejefektivnější obranní partneři, jaké USA kdy měly. 

Současné vztahy mezi NATO a Ruskem jsou podle Goettemoellerové obtížné, ale pracovní - Foto:  ČTK/AP, Mikhail Klimentyev

Současné vztahy mezi NATO a Ruskem jsou podle Goettemoellerové obtížné, ale pracovníFoto:  ČTK/AP, Mikhail Klimentyev

Někteří evropští politici, zejména levicoví, považují NATO za relikt studené války. Proč musí Severoatlantická aliance fungovat i dnes? Jaké má úkoly?
Bylo by to hezké, kdyby NATO bylo reliktem studené války, ale bohužel vidíme stejná nebezpečí a hrozby. Některé z těch, které existovaly během studené války, se začínají znovu objevovat. Agresivní chování Ruska, které se pokouší silou změnit hranice Ukrajiny, je něco, co jsme od studené války neviděli. To je extrémně znepokojující. K tomu NATO prokázalo svou schopnost reagovat po útocích na Spojené státy z 11. září 2001. 

To je mimochodem výborný příklad toho, kdy NATO dokázalo jednat podle článku 5 smlouvy, poprvé ve své historii. Připojilo se k USA v boji v Afghánistánu a působí tam dodnes. Dnes tam už není bojová operace, ale působíme tam v rámci výcviku, je tam 13 tisíc vojáků z aliančních zemí. Možná se zdálo, že vstupujeme do růžové fáze historie, kdy všechny problémy zmizí, ale nejen že nezmizely staré hrozby, ale objevily se i nové, které pocházejí z nástupu extrémismu a terorismu. 

Zmínila jste Rusko, na které jste se, mimochodem, specializovala během předchozí kariéry. Jak byste popsala současné vztahy mezi NATO a Ruskem?
Jsou obtížné, ale pracovní. Aliance podnikla kroky, které mají působit odstrašujícím způsobem. Na základě summitu ve Varšavě byly zformovány čtyři bojové skupiny v Baltských zemích a také v Polsku. Formují se také nové jednotky v Rumunsku a Bulharsku. Nemělo by zapadnout, že NATO bylo schopné reagovat tak rychle a efektivně na tuto bezpečnostní výzvu pocházející z Ruska. 

Zároveň musíme mít na paměti, že s Ruskem je třeba počítat. Je to největší země v Eurasii. Sousedí s mnoha členskými zeměmi NATO. Musíme s ním udržovat vztahy. Prosazujeme tady zároveň na jedné straně obranu a odstrašující prostředky a na druhé dialog s Ruskem. Pokud vyvstanou problémy, objeví se incidenty, ať už na moři, ve vzduchu nebo na zemi, tak není možné dopustit, aby se vyvinuly v krizi a nakonec v konflikt. Musíme mít vztahy a komunikaci s Ruskem, abychom zabránili konfliktu. 

Co by zlepšilo vztahy s Ruskem?
Lepší chování ze strany Moskvy. Velmi důležité je, aby Rusko udělalo to, co má, na základě tzv. Minských dohod. Aby podniklo kroky, které by vedly k řešení násilného konfliktu na východní Ukrajině, který Rusko rozdmýchalo. Rusko toho může udělat hodně pro to, aby situaci stabilizovalo. Kromě toho nás ale stále více znepokojuje také vojenský nátlak v oblastech blízko členských států NATO. Cvičení Západ 17, která se má konat na podzim v oblastech v blízkosti našich baltských spojenců, je velmi zneklidňující. Zejména proto, že Rusko nejeví zájem o to, aby transparentně informovalo o tomto cvičení. Přitom se k tomu zavázalo v tzv. Vídeňském dokumentu, který měl posílit důvěru a spolupráci. Rusko ani tyto závazky neplní. Nevíme tedy přesně, o co jim jde. 

„Turecko je velmi důležitý spojenec. Je to jeden z našich nejstarších členů. Některé události v Turecku vedly ke znepokojení, naše členské státy své obavy také vyjádřily a pracují bilaterálně s Tureckem na tom, aby si věci vyjasnily. Co se ale týká NATO jako instituce, tak je Turecko spolehlivý člen, který je vysoce ceněn.“
Rose Gottemoellerová

Šlo by něco udělat pro zlepšení vztahů mezi NATO a Ruskem na straně Aliance? Rusko vždy protestuje, když dojde k rozšíření NATO, a nyní se k Alianci přidává Černá Hora. Není to provokace Ruska?
V žádném případě. NATO je obranná aliance. Mimochodem veškeré kroky, které jsme podnikli v zájmu obrany a odstrašení od roku 2014, bychom neučinili, kdyby Rusko nezabralo Krym a nezačalo vyvíjet nátlak na spojence NATO. Ve všech ohledech prosazujeme zásadu, že jsme obranná aliance. Můžeme jen doufat, že dojde k lepšímu vzájemnému porozumění s Ruskem, když spolu budeme mluvit. 

Mluvila jste o některých starých hrozbách a některých nových. Může NATO hrát nějakou významnější roli v boji s terorismem?
To je naprostá priorita pro Alianci a na poslední schůzce vrcholných představitelů Aliance 25. května jsme se dohodli na posílení role, kterou NATO už nyní hraje v boji proti terorismu. V tomto ohledu tedy budeme postupovat dále. Ráda bych zdůraznila, že pro Alianci to není nic nového. Po 11. září jsme viděli, že spojenci souhlasili s aktivací článku 5 a šli bojovat s teroristickou hrozbou v Afghánistánu. Otázka je, co více nyní může Aliance dělat. 

Shodnou se ale členské země vůbec na tom, co je terorismus? Turecko třeba považuje kurdské milice za teroristy, Spojené státy jim dodávají zbraně.
Hlavní podle mě je, že se spojenci dokázali shodnout na akčním plánu ohledně toho, co by se proti terorismu mělo dělat. Že je třeba vložit novou energii do boje proti terorismu. Spojenci nepochybně budou mít rozdílné pohledy na nuance, jednotlivosti, ale je důležité, abychom ve všech ohledech, kde to bude možné, pracovali společně. Když dojde na neshody, musíme se s nimi umět vypořádat. 

V poslední době se objevily obavy o kvalitu demokracie v Turecku, otázky ohledně geopolitického směru, kterým se Ankara vydává. Je Turecko spolehlivým partnerem v Severoatlantické alianci?
Naprosto. Turecko je velmi důležitý spojenec. Je to jeden z našich nejstarších členů. Některé události v Turecku vedly ke znepokojení, naše členské státy své obavy také vyjádřily a pracují bilaterálně s Tureckem na tom, aby si věci vyjasnily. Co se ale týká NATO jako instituce, tak je Turecko spolehlivý člen, který je vysoce ceněn. 

Mohlo by se NATO nějak více zapojit do řešení migrační krize? Je v plánu něco víc než monitorování, letecké sledování?
To je oblast, ve které se už rozběhla spolupráce s Evropskou unií. Máme za sebou několik námořních operací. Je pravda, že ze strany NATO jde do velké míry o sledování, ale právě tohle sledování přináší informace, které mohou využít pobřežní stráže, které pak pomáhají zachránit spoustu životů. Určitě je toho, víc, co v této oblasti může NATO dělat společně s EU, ale už to, co jsme udělali, mělo své výsledky. Na tom musíme stavět. 

Autor:  Jan Bumba
Pořad: Interview Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 11:34, repríza 16:34  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace