Erdogan myslí víc na voliče než evropské partnery. Upevňuje si moc, tvrdí Laně

„Jestliže Erdoğan dosáhne svého, tak svoji rétoriku zmírní, pravděpodobně se bude chovat pragmatičtěji," myslí si Tomáš Laně - Foto: Jana Trpišovská

„Jestliže Erdoğan dosáhne svého, tak svoji rétoriku zmírní, pravděpodobně se bude chovat pragmatičtěji," myslí si Tomáš LaněFoto: Jana Trpišovská

Mezi Nizozemskem a Tureckem zuří roztržka, ze které se stává celoevropský problém. Důvodem je vykázání turecké ministryně, která chtěla agitovat před blížícím se tureckým referendem o ústavních změnách. „Turecko ale Evropu potřebuje a Evropa potřebuje Turecko,” říká Tomáš Laně, bývalý velvyslanec v Turecku a odborník na tuto zemi, který byl hostem Interview Plus.

Roztržka mezi Ankarou a Haagem podle Laněho ovlivnila volby v Nizozemsku. „Premiér Rutte se dostal do médií a v souvislosti s roztržkou je ovládl. To mu pomohlo v tom, že sice nezískal více mandátů, ale uchoval si první místo. Wilders sice získal víc, ale ostatní strany byly mnohem úspěšnější, takže Rutteho pozice je ve výsledku mnohem lepší, než byla,” komentuje host. 

Holandský fašismus 

„Většina Turků v zahraničí je vůči volbám v podstatě indiferentní nebo nemá ráda Erdogana. Turecká vládní strana potřebuje voliče, kteří žijí v Evropě. “
Tomáš Laně

Proč prezident Erdogan a turecká strana reagovala na spor výrazy jako „fašismus v Nizozemsku”? „Sdělení adresují svým voličům. Je třeba si uvědomit, že oni oslovují především konzervativní muslimskou část obyvatelstva. Erdogan má dokonce ambici stát se hlavou všech sunnitských muslimů. To, že v Evropě existoval nacismus a fašismus, se využívá nejen v Turecku, slýcháme to i ukrajinsko-ruském sporu. Erdoganovi se to hodí, protože tím chce dát najevo, že je Evropa protimuslimská a protiturecká, a že voliči musí posílit jeho pravomoci,” odpovídá Laně. 

Aktuální spor mezi Nizozemskem a Tureckem vznikl tak, že Nizozemci nenechali přistát na letišti v Rotterdamu tureckého ministra zahraničí, poté eskortovali tureckou ministryni pro záležitosti rodiny do Německa. Oba údajně agitovali před tureckým referendem o ústavních změnách. 

„Nizozemci to udělali z vnitropolitických důvodů, protože se blížily volby. Turecký ministerský předseda Binali Yıldırım už asi týden před incidentem varoval v televizním interview, že by turečtí představitelé neměli před volbami jezdit, protože je v něm velmi delikátní situace. Přesto se tam oba představitelé vydali, protože je v Nizozemsku asi 400 tisícová turecká menšina. V posledních volbách byla maximální účast Turků v zahraničí jenom 40 procent. Z těch sice většina volila vládní stranu AKP, pořád je ale většina Turků v zahraničí vůči volbám v podstatě indiferentní nebo nemá ráda Erdogana. Turecká vládní strana potřebuje voliče, kteří žijí v Evropě,” vysvětluje turkolog. 

„Erdoğan má ambici stát se hlavou všech Sunnitských muslimů," říká v rozhovoru Tomáš Laně - Foto: Wikimedia Commons,  Kremlin.ru,  CC BY 3.0

„Erdoğan má ambici stát se hlavou všech Sunnitských muslimů," říká v rozhovoru Tomáš LaněFoto: Wikimedia Commons, Kremlin.ru, CC BY 3.0

„V AKP jsou rozpory, je tam řada lidí, kteří odmítají prezidentský systém. To je právě jedna z obav Erdogana, protože měsíc před referendem není situace padesát na padesát, ale ručička se jaksi vychyluje ve prospěch odmítačů referenda. On potřebuje každý hlas, aby to referendum vyhrál,” říká host. 

Erdoğan králem 

Je otázkou, jestli Turecko po posílení prezidentských pravomocí bude směřovat ještě víc k autoritářskému stylu vládnutí. „V současné době se dá říci, že Erdogan stát, prostřednictvím své strany, víceméně ovládá. Nechal se zvolit prezidentem, postavil si ohromný palác a v podstatě všechno řídí. Vláda už je jen formální, Erdogan už tu moc má. Teď by přechod z parlamentního na prezidentský systém ještě posílil, neboť by se stal hlavou exekutivy, mohl by vstoupit do politické strany,” odpovídá Laně. 

„I když má úprava klauzuli, že je možné prezidenta stíhat, je to nepříliš věrohodné. Aby mohl být stíhán, musela by se v parlamentu najít dvoutřetinová většina. Ta tam nikdy nebude, protože ji budou mít poslanci vládní strany. Je to prvek, který má budit zdání demokracie,” říká Laně. 

Evropa a Turecko se potřebují 

„Nizozemsko je v Turecku největším evropským investorem, což se nedá jen tak jednoduše hodit za hlavu. “
Tomáš Laně

Ve čtvrtek Turecko pozastavilo klíčovou část dohody o migraci s Evropskou unií. Nebude nyní přijímat zpět uprchlíky vrácené z Řecka. Řekl to podle německé televize NTV turecký ministr zahraničí, který zároveň pohrozil úplným vypovězením dohody, která pomohla výrazně snížit počet migrantů přicházejících do Evropy. Podle Laněho nejde pouze o diplomatickou hru. 

„Svědčí to o naprosté mimoběžnosti tureckého a evropského chápání reality. Z našeho hlediska to vypadá tak, že je Turecko mimo realitu, ale vezmeme-li si situaci, že Erdogan potřebuje dotáhnout poslední krůček, který ho povede k absolutní moci, dělají, co můžou. Zachytil jsem v projevu ministra zahraničí slova, která by slušela spíš sultánovi,” říká host. 

„V současné době se dá říci, že Erdoğan stát, prostřednictvím své strany, víceméně ovládá. Nechal se zvolit prezidentem, postavil si ohromný palác a v podstatě všechno řídí," říká turkolog - Foto:  ČTK/AP,  Emrah Gurel

„V současné době se dá říci, že Erdoğan stát, prostřednictvím své strany, víceméně ovládá. Nechal se zvolit prezidentem, postavil si ohromný palác a v podstatě všechno řídí," říká turkologFoto:  ČTK/AP, Emrah Gurel

„Je to signál spíše tureckým občanům než evropským partnerům, protože v pozadí turecko-evropských vztahů je hluboká a silná ekonomická spolupráce, Nizozemsko je v Turecku největším evropským investorem. To se jen tak hodit za hlavu nedá,” tvrdí Laně. 

A očekává, že Turecko kvůli obchodu rétoriku zmírní. „Jestliže Erdogan dosáhne svého, rétoriku zmírní, pravděpodobně se bude chovat pragmatičtěji. Prezident si chce upevnit moc ve vlastní zemi. Turecko za posledních šedesát let dosáhlo určité kompatibility s Evropou, zejména hospodářské. V roce 1996 byla uvedena v platnost celní unie, která nesmírně pomohla hospodářství, protože zvýšila jeho konkurenceschopnost. V tomto směru se těžko dá hovořit o tom, že by Turecko měnilo směr. Evropu potřebuje a ta zase potřebuje Turecko,” odpovídá bývalý velvyslanec. 

Autor:  Michael Rozsypal, Vítek Svoboda
Pořad: Interview Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 11:34, repríza 16:34  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace