Naše práce je záchrankou i zákopovou válkou, říká ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí

18. duben 2016

Jak jsou chráněna práva dětí? Jak je poznamenává migrační krize? A jak probíhají adopce dětí ze zahraničí? Ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Česku Zdeněk Kapitán je hostem v Interview Plus.

„Je poměrně velkým pozitivním výdobytkem, že u nás trvá rodičovská dovolená tak dlouho, jak trvá. A když česká matka ve Španělsku nebo v Portugalsku řekne, že chce zůstat s dítětem doma tři nebo čtyři roky, tak ta místní společnost ji má za línou a neschopnou, která nechce chodit do zaměstnání, protože tam není zvykem tak dlouho zůstávat doma s dítětem,“ říká Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

Únosy dětí do zahraničí

Podle Kapitána jde o zhruba 70 případů ročně, kdy situace zajde tak daleko, že je třeba zadat žádost o navrácení dítěte. Ve dvou třetinách jde o únos dítěte z České republiky a v jedné třetině o únos do ČR. „Druhý, říkáme mu opuštěný rodič, si říká, že když bude vymáhat dítě nějakou procedurou, tak ho bude více frustrovat. Takže se běžně dějí případy, kdy se návrh na navrácení nepodává,“ komentuje situaci Kapitán.


V těch zemích, zejména afrických, adopcí dítěte umožňujeme, že to dítě vůbec přežije. Zdeněk Kapitán

V situacích, kdy se rodiče nejsou schopni domluvit, tak podle Kapitána platí slova psychologa, že je lepší, když jeden z rodičů tzv. sociálně zemře. „Známe i případy, kdy jeden z těch rodičů řekl: je to pro mě velice bolestivé, je pro mě těžké obstát sám před sebou. Ale já vím, že ten boj to dítě vyčerpá daleko víc, tak já na nějakou dobu z jeho života zmizím.“

Existuje něco jako dobrý rozvod?

Kapitán označuje svou práci v rozhovoru „záchrankou“ či „zákopovou válkou“, protože Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí řeší skutečně extrémní případy rozpadu manželství či péče. U 65 % případů dojde podle něj k dohodě.

„Už za velký úspěch s hrdostí považujeme to, že rodiče najdou cestu, jak spolu vůbec komunikovat,“ mluví o dílčím úspěchu. Nejčastější případy jsou ty, kdy se sociálně slabí domáhají svého nároku.

Adopce ze zahraničí

„Osvojit dítě v některých zemích je poměrně snadné, ale třeba drahé. Já jsem zmínil Kongo, které ve své době bylo velmi populární. Přibližně v roce 2010 bylo osvojení celkem 18 a z toho většina byla z Konga. Dnes se pohybujeme v řádu jednotek celkem,“ říká Kapitán.

Podle ředitele Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Česku umožňuje adopce dítěte ze zahraničí vůbec jeho přežití. Jaká rizika hrozí v případě, že člověk zvolí zemi, se kterou nemá Česká republika žádnou smlouvu? „Vystavuji se tomu riziku, že o skutečném stavu dítěte nic nevím. Nevím, jestli je skutečně právně volné. Nevím, jestli se do budoucna neobjeví jeho biologická rodina, jestli se někdo nepřiživil na osudu toho dítěte, třeba obchodníci s dětmi a poté je tu riziko, jestli to český soud uzná,“ odpovídá Kapitán.

Spustit audio