Nemocnice v Mosulu vstaly z trosek, základní věci tam ale chybí, říká česká zdravotnice o misi v Iráku

„Někteří naši zaměstnanci měli štěstí a jejich dům měl jen vytlučená okna. Uklidili a mohli se opět nastěhovat. Jiní místo domova našli hromadu kamení,“ popisuje Kosíková - Foto: Quentin Bruno, flickr.com   ,  CC BY-NC-ND 2.0

„Někteří naši zaměstnanci měli štěstí a jejich dům měl jen vytlučená okna. Uklidili a mohli se opět nastěhovat. Jiní místo domova našli hromadu kamení,“ popisuje KosíkováFoto: Quentin Bruno, flickr.com , CC BY-NC-ND 2.0

S Lékaři bez hranic pomáhala na několika zahraničních misích, naposledy letos v létě v iráckém Mosulu. Tedy ještě během bitvy, kterou o baštu Islámského státu sváděly Irácké jednotky. Zdravotní sestra Jitka Kosíková vedla zdravotnický tým Lékařů bez hranic složený z místních i zahraničních spolupracovníků, celkem asi 150 zdravotníků. „Předem dostáváme informace o tamní situaci, realita je ale jen těžko představitelná,“ přiznává.

Jedním z jejích hlavních úkolů bylo zmapovat zdravotnická zařízení ve městě. „Cestovala jsem po Mosulu a navštěvovala nemocnice. V jedné jsem viděla fotku, jak vypadala po příchodu lékařů a jak vypadá nyní. Byla to proměna ze spálené budovy na krásnou nemocnici. Během pár měsíců,“ přibližuje. 

„Někde to fungovalo. Potkala jsem ale i doktory, kterým chyběl zdravotnický materiál, léky a základní vybavení. Bez toho těžko mohli svým pacientům pomoci.“
Jitka Kosíková

Nadšení ale nemohlo nahradit chybějící materiál. Nešlo používat například ani jinak funkční rentgen, protože zcela chyběly filmy. Buďto nebyly vůbec k dostání, nebo chyběly peníze. „Zpravidla fungovala jen část nemocnice. Stačilo ale projít chodbou a byli jste v troskách,“ popisuje. 

Postup irácké armády v bitvě o Mosul byl zpočátku poměrně rychlý, postupem času se ale změnilo v tvrdé boje o každý dům. Zejména západní část města je proto těžce poškozená. Kosíková vzpomíná na několikametrové krátery v ulicích, které přerušily potrubí a kanalizaci. 

Perfektní angličtina 

Pro Jitku Kosíkovou byl Mosul sedmou zahraniční misí. Předtím byla v Afghánistánu, Bangladéši (na snímku), Jižním Súdánu nebo na lodi ve Středozemním moři - Foto: Archiv Lékaři bez hranic

Pro Jitku Kosíkovou byl Mosul sedmou zahraniční misí. Předtím byla v Afghánistánu, Bangladéši (na snímku), Jižním Súdánu nebo na lodi ve Středozemním mořiFoto: Archiv Lékaři bez hranic

Kosíková během pobytu v Iráku ani v jiných muslimských zemích nikdy neměla problém s tím, že je žena. „Se zdravotnickým personálem byl ten respekt vzájemný. Lékaři bez hranic ale obecně respektují kulturu dané země, takže pokud se místní ženy na ulici zahalují, děláme to taky. V nemocnicích jsem se ale pohybovala bez šátku,“ říká. 

Problém nebyl ani s jazykovou bariérou. „Se sestrami to bylo složitější, ale lékaři komunikovali výbornou angličtinou. Nechci střílet do vlastních řad, ale v porovnání s českými lékaři na tom jsou mnohem lépe,“ podotýká. Přesto s sebou měla i překladatele, pokud někde preferovali arabštinu. 

Kosíková pracuje v domácím hospicu Cesta domů, na svou měsíční misi vzala dovolenou a neplacené volno. „Doma jsem řekla, že jedu do oblasti Mosulu, ne přímo do města. Člověk musí ty informace dávkovat. Během každé cesty zničeným městem do práce a z ní jsem cítila strach. Ten byl v Mosulu všudypřítomný,“ uzavírá. 

Kdy se bála o svůj život? Co ji přivedlo k Lékařům bez hranic? Poslechněte si celé Interview Plus >>
Autor:  Michael Rozsypal, Michael Erhart
Pořad: Interview Plus  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 11:34, repríza 16:34  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace