Nemocnice v Mosulu vstaly z trosek, základní věci tam ale chybí, říká česká zdravotnice o misi v Iráku
S Lékaři bez hranic pomáhala na několika zahraničních misích, naposledy letos v létě v iráckém Mosulu. Tedy ještě během bitvy, kterou o baštu Islámského státu sváděly Irácké jednotky. Zdravotní sestra Jitka Kosíková vedla zdravotnický tým Lékařů bez hranic složený z místních i zahraničních spolupracovníků, celkem asi 150 zdravotníků. „Předem dostáváme informace o tamní situaci, realita je ale jen těžko představitelná,“ přiznává.
Jedním z jejích hlavních úkolů bylo zmapovat zdravotnická zařízení ve městě. „Cestovala jsem po Mosulu a navštěvovala nemocnice. V jedné jsem viděla fotku, jak vypadala po příchodu lékařů a jak vypadá nyní. Byla to proměna ze spálené budovy na krásnou nemocnici. Během pár měsíců,“ přibližuje.
Někde to fungovalo. Potkala jsem ale i doktory, kterým chyběl zdravotnický materiál, léky a základní vybavení. Bez toho těžko mohli svým pacientům pomoci.Jitka Kosíková
Nadšení ale nemohlo nahradit chybějící materiál. Nešlo používat například ani jinak funkční rentgen, protože zcela chyběly filmy. Buďto nebyly vůbec k dostání, nebo chyběly peníze. „Zpravidla fungovala jen část nemocnice. Stačilo ale projít chodbou a byli jste v troskách,“ popisuje.
Postup irácké armády v bitvě o Mosul byl zpočátku poměrně rychlý, postupem času se ale změnilo v tvrdé boje o každý dům. Zejména západní část města je proto těžce poškozená. Kosíková vzpomíná na několikametrové krátery v ulicích, které přerušily potrubí a kanalizaci.
Perfektní angličtina
Kosíková během pobytu v Iráku ani v jiných muslimských zemích nikdy neměla problém s tím, že je žena. „Se zdravotnickým personálem byl ten respekt vzájemný. Lékaři bez hranic ale obecně respektují kulturu dané země, takže pokud se místní ženy na ulici zahalují, děláme to taky. V nemocnicích jsem se ale pohybovala bez šátku,“ říká.
Problém nebyl ani s jazykovou bariérou. „Se sestrami to bylo složitější, ale lékaři komunikovali výbornou angličtinou. Nechci střílet do vlastních řad, ale v porovnání s českými lékaři na tom jsou mnohem lépe,“ podotýká. Přesto s sebou měla i překladatele, pokud někde preferovali arabštinu.
Kosíková pracuje v domácím hospicu Cesta domů, na svou měsíční misi vzala dovolenou a neplacené volno. „Doma jsem řekla, že jedu do oblasti Mosulu, ne přímo do města. Člověk musí ty informace dávkovat. Během každé cesty zničeným městem do práce a z ní jsem cítila strach. Ten byl v Mosulu všudypřítomný,“ uzavírá.
Kdy se bála o svůj život? Co ji přivedlo k Lékařům bez hranic? Poslechněte si celé Interview Plus >>Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
