V současném českém právu se nelze vyznat. Chyby řešíme novelami, tvrdí Hana Marvanová

21. březen 2017

Podle zjištění serveru HlidaciPes.org, který se opírá o analýzu úředníků ministerstva vnitra, jsou v současné době v Česku asi dva miliony platných právních norem. Je při takovém objemu ještě vůbec možné mluvit o srozumitelném právu, podle kterého by se dalo v normálním životě řídit? „Znát dva miliony norem není v ničích silách,” říká advokátka a bývalá politička Hana Marvanová, která je hostem Interview Plus.

Marvanová, která se v parlamentu podílela na tvorbě zákonů a jako právnička s nimi denně pracuje, je počtem právních norem překvapená. „Myslím si, že nejen já. Ve dvou milionech právních norem se nelze vyznat. Takové číslo znamená obrovské množství možných vnitřních chyb, rozporů. Když platí pravidlo, že neznalost zákona neomlouvá, tak dva miliony právních norem nikdo znát nemůže. To pravidlo se tak nedá aplikovat,” myslí si.


Přála bych si, aby právní normy byly srozumitelnější a přístup orgánů, které právo aplikují, lepší.Hana Marvanová

„Vyznám se v zákonech a normách, se kterými pracuji. Když řeším nějaký případ, musím si detailně nastudovat normy, které na to dopadají. Ale znát dva miliony norem není v ničích silách,” dodává bývalá politička.

Neznalost neomlouvá, ale...

„Neznalost neomlouvá nemůže platit. Každý člověk, který se pohybuje na našem území a mohou na něj dopadat právní normy, je zodpovědný za to, že bude vědět, co se smí a nesmí, jaké povinnosti má. Toto množství právních norem vede nepochybně k tomu, že se řada lidí může domnívat, že jedná v souladu se zákonem, i když to tak není. Je to dáno jen tím, že neví, že mezitím bylo přijato nějaké pravidlo,” tvrdí Marvanová.

„Druhý negativní důsledek je ten, že čím více právních norem, tím je právní řád nepřehlednější, tedy může být rozpornější. Mezi normami jsou vnitřní rozpory, protože se prostě nepohlídá, aby byl jeden zákon v souladu s jiným. To si potom vynucuje další a další novely. Vznikají chyby, na které doplatí dotyčný člověk. Místo toho, aby se ty chyby odstraňovaly a množství právních předpisů se zmenšovalo, tak se jen komplikují přijímáním dalších novel, které mají odstraňovat chyby, mnohdy ale chyby přidávají,” vysvětluje advokátka.

Lhůty a důkazy

Marvanová se podle svých slov s případy lidí, kteří jednají proti zákonu, aniž by o tom věděli, setkává často. „Lidé se mohou u soudu zastupovat sami, nepotřebují advokáta, často ho ani nemají. Nevyznají se ale ve spletitých procesních předpisech, které se navíc několikrát ročně upravují. Ten člověk třeba neví, že když neudělá něco do určité lhůty, tak už nemůže u soudu uplatnit důkaz, hájit svá práva. Občan tak třeba prohraje spor jen proto, že nevěděl, že musí do nějaké lhůty něco udělat. Takové případy řeším dnes a denně, kolikrát to ani nejde napravit, protože je právo formulováno tak, že neusnadňuje člověku možnost domoci se práva u soudu,” říká Marvanová.

Zahájení výstavy "Carský dvůr pod vládou Romanovců", Václav Klaus

„Soud tak často rozhoduje v rozporu s přirozeným právem, protože procesní právo je proti tomu. Tento vývoj není dobrý, protože pak nutí každého si najmout advokáta. To je ale drahé a neefektivní, právo by mělo být přístupné každému,” dodává.

Klausova amnestie

Stává se, že soudci rozhodují formalisticky, aby splnili veškerá nařízení, ale v rozporu s obecným pocitem spravedlnosti? „Stává se to velmi často. Málo se zdůrazňuje, že právo by mělo sloužit spravedlnosti, ne samo sobě. Když je rozhodnutí zjevně nespravedlivé, ale soudce nemůže rozhodnout jinak, tak by to vůbec nemělo být. Takové případy často nezachytí ani Ústavní soud. To mě nejvíc mrzí, když se na Ústavní soud obrátí někdo, kdo je poškozen na svém majetku, majetek nabyde někdo evidentně spekulativním způsobem a Ústavní soud se dotyčného nezastane. Ústavní soud často odmítne stížnost, protože tady není od toho, aby nahrazoval činnost soudní soustavy,” odpovídá Marvanová.


To celé má devastující dopad na společnost, ale jednotlivými kauzami vznikla taková větší a větší otrlost. Pamatuju si, že počátkem 90. let taková otrlost nebyla, dnes už to skoro nikoho nedojme. Takových případů už bylo hodně natočeno do médií a nic se nestalo.Hana Marvanová

„To celé má devastující dopad na společnost, ale jednotlivými kauzami vznikla taková větší a větší otrlost. Pamatuju si, že počátkem 90. let taková otrlost nebyla, dnes už to skoro nikoho nedojme. Takových případů už bylo hodně natočeno do médií a nic se nestalo. Každým případem vzniká takový nihilismus, že je to jedno. Podle mě tomu zasadila obrovskou ránu amnestie prezidenta Václava Klause. Když si vezmete, že jsou miliardové podvody omilostněny, oběti nedostanou ani korunu a stát se ještě pachatelům omluví a zaplatí jim náhradu škody z našich daní, tak pak nikoho nedojme, že Ústavní soud odmítl někoho, kdo byl evidentně poškozen,” říká advokátka.

autoři: bum , vis
Spustit audio