Byli po 2. světové válce zločinci opravdu potrestáni?

Jedním z potrestaných zločinců byl K. H. Frank (sedící vzadu). V květnu 1946 byl na základě rozsudku československého soudu popraven - Foto:  Radioservis, převzato z knihy   D. Vaughan: Bitva o vlny

Jedním z potrestaných zločinců byl K. H. Frank (sedící vzadu). V květnu 1946 byl na základě rozsudku československého soudu popravenFoto:  Radioservis, převzato z knihy D. Vaughan: Bitva o vlny

S koncem 2. světové války nastupuje proces potrestání válečných zločinců a svět se postupně dozvídá o hrůzách a zvěrstvech, které do té doby civilizace v takové podobě neznala. Jak dané potrestání probíhalo? A byli zločinci opravdu potrestáni?

Historik Jan Machala napsal: „Za účelem přísného potrestání nacistických válečných zločinců a jejich pomahačů (tj. zrádců a kolaborantů) vydal prezident v roce 1945 zvláštní, tzv. retribuční dekrety. Ty dovolovaly potrestat provinilce za některé zločiny přísněji, než to umožňovaly předválečné zákony, a současně zaváděly tresty za některé skutky, které před válkou trestné nebyly, například za udavačství nebo přihlášení se k německé národnosti.“ 

A k tomu dodává host pořadu, kterým je Vojtěch Kyncl, vysvětlení: „Žádný stát nebyl připraven na tak hrozné činy ve svém právním řádu. Byla tu silná potřeba odplaty, reakce na tu vlnu násilí. Bylo to setkání tváří v tvář nebývalým zločinům.“ 

Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem byl historik PhDr. Vojtěch Kyncl, Ph.D.

Věřme, že byla dostatečně přítomná dobrá vůle i porozumění pro výjimečná opatření v tak výjimečné době. A pak se po desetiletích objevují různé záhady a podezření, že nebyli potrestáni všichni, kdo si trest zasloužili, a že dokonce někteří nebyli potrestáni zcela záměrně, protože se to „někomu“ hodilo. 

Otevírají se archivy – nejen domácí, ale také zahraniční. S koncem roku 1989 končí další totalitní režim, komunistický, a historici postupně nacházejí prazvláštní případy. „Takových případů bylo povícero. Řada zločinců také žila v západním Německu, ve východním Německu a dokonce mezi nimi komunistická státní bezpečnost hledala své agenty. A častokráte se jim to podařilo,“ uvádí historik Vojtěch Kyncl. 

Konfident nacistů i komunistů 

Petschkův palác, za války sídlo gestapa, a také místo, kde pracoval konfident Ladislav Vaněk jako kantýnský - Foto: Z archivu Jany Pasákové

Petschkův palác, za války sídlo gestapa, a také místo, kde pracoval konfident Ladislav Vaněk jako kantýnskýFoto: Z archivu Jany Pasákové

A tak mezi zdokumentovanými případy nacházíme například aktivního Sokola, odbojáře a středoškolského profesora Ladislava Vaňka. Po výsleších, které následovaly po pokusu o zabití Reinharda Heydricha, se stal konfidentem gestapa. Tak se vyhnul koncentračnímu táboru a po celou dobu okupace zůstal v Petschkově paláci v Praze, kde jej Gestapo umístilo do výhodné pozice kantýnského. 

A pak se objevuje na scéně jméno Horský. To bylo krycí jméno pro Ladislava Vaňka, které mu přidělila Státní bezpečnost. Průběžně spolupracoval řadu dalších desetiletí, přestože mezi účastníky odboje byly nejrůznější pochybnosti a spekulace, jak je to vlastně možné. Ve státním zájmu nebylo odhalit pravdu a potrestat toho, kdo potrestán být měl. Obžalován nikdy nebyl a umírá v roce 1993. „Je to velký případ, ale když vím, kolik skutečných vrahů uniklo potrestání, tak mě to vlastně ani tolik nepřekvapuje,“ dodává Vojtěch Kyncl. 

Gestapák zachráněný Zápotockým 

Dalším ohromujícím příběhem je nacista zodpovědný s dalšími příslušníky kladenského gestapa za osud Lidic, Max Rostock, který byl v roce 1950 z Francie předán do Československa k potrestání. Trest smrti na dlouholetý žalář mu zcela záhadně změnil svou milostí tehdejší prezident Antonín Zápotocký, v roce 1960 pak byl Rostock propuštěn do Německa a stal se z něj Fritz, agent Státní bezpečnosti. To jsou ukázkové příklady, kdy spravedlnost snad ani nezůstala slepá, ale spíše nebyl zájem, aby mohla být uplatněna. 

„Velká část zločinců potrestána byla, ale to se týkalo těch velkých případů. Z těch menších jich tak odhadem 70 % potrestáno nebylo. A těžko odhadnout, jak to bylo přímo v Čechách. V některých případech totiž chyběly jednoznačné důkazy, ale přesto tam zůstala nepochybná morální vina,“ uvádí Vojtěch Kyncl. 

Pořad: Jak to bylo doopravdy  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí 20:10; repríza sobota 14:34;  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace