Erotika v literatuře národního obrození: hysterické vytěsňování pro vznešený cíl

Podle literárního historika Radima Kopáče vytvářelo národní obrození umělou literaturu (Egon Schiele: Klečící žena) - Foto: Egon Schiele, Wikimedia Commons, Public domain

Podle literárního historika Radima Kopáče vytvářelo národní obrození umělou literaturu (Egon Schiele: Klečící žena)Foto: Egon Schiele, Wikimedia Commons, Public domain

Národní obrození je bezpochyby významným obdobím v naší historii. Ti, které nazýváme obrozenci, byli vedeni veskrze vznešenými cíli. K posílení české identity měla přispívat také témata z historie a český jazyk se postupně stal jazykem literárních děl. V literatuře ale obvykle nacházíme všechna témata, včetně erotiky. Bylo tomu tak i v období národního obrození?

V učebnici literatury pro střední školy čteme: „Česká literatura se znovu staví po bok literatur světových. Nejenže čerpá z jejich děl (máme na mysli např. díla Rousseauova, Herderova, Voltairova, Velkou francouzskou encyklopedii), ale též se k nim v závěru připojuje svými přínosy.“ A tak se nám může zdát, že dané obrozenecké osobnosti ani nebyly lidmi „z masa a kostí“. 

Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem pořadu byl literární historik Radim Kopáč.

Že by dané období opravdu bylo pouze učebnicovým popisem? Začneme poslední třetinou 18. století: „Lze hovořit o dvou etapách národního obrození. Ta první byla obranná. Druhá začíná prvními dekádami století 19., a to už se ocitáme ve fázi ofenzivní, útočné a s tím se erotika a tělesnost snášela mnohem méně než v první fázi,“ vysvětluje host pořadu, literární historik Radim Kopáč. 

Pokud tedy zůstaneme u tématu tělesnosti a erotiky, jednoznačné součásti života člověka, mohli bychom předpokládat, že pokud je literatura odrazem a do jisté míry i reflexí života člověka, měla by v ní být přítomna i tato témata. Bylo tomu tak i v předchozích historických etapách, byť se pojetí tělesnosti a jejího zobrazení měnilo v kontextu doby. 

„Hysterizace tělesnosti“ 

A pak přichází období národního obrození, které je velmi dobře vystiženo termínem literárního historika a komparatisty Macury „hysterizace tělesnosti“: „Vše, co bylo spjato s tělesnými funkcemi, bylo okamžitě hysterizováno a hystericky vytěsňováno, protože se to s národní věcí neslučovalo,“ konstatuje Radim Kopáč. 

O vydání deníku Karla Hynka Máchy se sváděly tuhé boje. Právě on dokazuje, že i v období národního obrození se erotika do literatury dostávala - Foto: Jan Vilímek (1860-1938)

O vydání deníku Karla Hynka Máchy se sváděly tuhé boje. Právě on dokazuje, že i v období národního obrození se erotika do literatury dostávalaFoto: Jan Vilímek (1860-1938)

Při podrobnějším pohledu na jednotlivá jména naší literatury ale nalézáme texty, častokráte inspirované lidovou slovesností, které se pojetí vznešených cílů obrozenců vymykají. Lze tak uvést například publicistu Karla Havlíčka Borovského, jehož jedna básnička začíná slovy: „Smutná komůrka, tmavá noc (…) pojď mi, Honzíčku, na pomoc…“ A končí „Dával hubinky jak plamen, až na věky věkův amen.“ Dodejme ale, že to je v jeho díle spíše výjimka. 

Sběratelství a záznam veršovánek, které byly jednoznačně spjaty s erotikou a tělesností, to bylo dílo Jana Jeníka z Bratřic. Ten sbíral i zaznamenával písničky, ve kterých se hodilo na některých místech zakašlat a daná slova prostě přeskočit. 

Mácha, Němcová i Neruda 

Současníkem obrozenců, který byl také prodchnut vlasteneckými myšlenkami, ale zároveň byl ve své literární tvorbě solitérem, byl Karel Hynek Mácha. „Velmi dlouho po své smrti, minimálně dvě dekády, byl zapomenutým a usilovně zapomínaným autorem. Rehabilitován byl za májovců a o jeho finální rehabilitaci se zasloužila avantgarda, která sváděla ve 20. a 30. letech tuhé boje, aby byl jeho deník z roku 1835 oficiálně vydán,“ uvádí Radim Kopáč. 

Šifry, které tak vzrušovaly řadu badatelů, včetně literátů, jsou pak jednoznačným důkazem toho, že i v období národního obrození se erotika do literatury dostávala, byť je třeba mít na mysli, že právě Karel Hynek Mácha byl jistou individualitou dané doby. 

Sociální aspekty v literatuře pak přinesly téma prostituce. Uvést lze třeba povídku Boženy Němcové Baruška či Jana Nerudy Za půl hodiny (ilustrační foto) - Foto: Wikimedia Commons, Public domain

Sociální aspekty v literatuře pak přinesly téma prostituce. Uvést lze třeba povídku Boženy Němcové Baruška či Jana Nerudy Za půl hodiny (ilustrační foto)Foto: Wikimedia Commons, Public domain

Sociální aspekty v literatuře pak přinesly téma prostituce. Uvést lze třeba povídku Boženy Němcové Baruška či Jana Nerudy Za půl hodiny. A vyhnout se v těchto tématech tělesnosti bylo téměř nemožné, i když je třeba mít na paměti, že šlo o sociálně-kritické téma a dané postavy vzbuzovaly soucit. A dodejme, že Božena Němcová byla také sběratelka, folkloristika a v jejích sběrech – později vydaných – se objevují i erotické texty. 

Vznešené cíle vs. touha lidu 

Do jaké míry tedy literatura daného období zobrazovala také každodenní běžný život lidí a to, co vůbec tehdy lidé chtěli číst? „Jedna věc je, co by lid chtěl číst, a druhá věc, co bylo lidu servírováno, aby četl. Národní obrození je doba do značné míry umělá. Poezie, písně, které byly tehdy vyráběny, stejně jako celá literatura, byly ideologické. A každá ideologií nesená literatura je umělá. Na jedné straně máme lid, který by rád četl ona erotická témata, sexuální motivy, protože je sám prožíval, a na straně druhé umělou vznešenou literaturu obrozenců.“ 

Přesto i v dílech dalších literátů erotiku nalézáme. Uvést můžeme Josefa Václava Friče, později Jaroslava Vrchlického a další. Otázkou ale zůstává, jestli to není pokrytectví, když se vznešené cíle tak zásadně míjejí s běžným životem? 

„Vznešené budování na základě idejí sebou vždy nese jisté pokrytectví v tom smyslu, že něco je třeba vytěsňovat, odsouvat stranou. A i v současnosti takové příklady zakazování sexuality, erotiky nalézáme – ve výstavnictví, v zákazech recitovat básně Egona Bondyho. Myslím si, že to není dobře,“ uzavírá Radim Kopáč. 

Pořad: Jak to bylo doopravdy  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí 20:10; repríza sobota 14:34;  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace