Museli jsme strpět porážku v srpnu 1968?

21. srpen 1968 na Vinohradská třídě v Praze - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

21. srpen 1968 na Vinohradská třídě v PrazeFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

„Porážka není hanba. V roce 1968 jsme nemohli vyhrát, ale způsob porážky byl zcela v našich rukou,“ konstatuje Petr Pithart. Okupačním armádám v srpnu 1968 jsme se skutečně ubránit nemohli. Jak jsme ale danou porážku přijali?

Možná je dobré si připomenout, jaká byla tehdy atmosféra: tanky v ulicích, vojenská letadla, smutek, pláč, bezmoc lidí, mrtví a zranění. Pro občany tehdejšího Československa šok. Naděje, které byly spjaty s pokusy o reformy a uvolnění, souvisely s pražským jarem. 

Jeden z tehdejších aktérů, Zdeněk Mlynář, ale ve své memoárové knize Mráz přichází z Kremlu uvedl: „Viděno z hlediska Moskvy to byla ovšem situace opravdu katastrofální: vojenská intervence byla v tom smyslu logickým krokem.“ 

Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, režii měl Michal Bureš. V pořadu zazněly ukázky z rozhlasové reportáže Slávy Volného z 21. srpna 1968. Hostem pořadu je Petr Pithart.

Následuje nucený odlet představitelů státu a KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem do Moskvy a mimořádný tlak sovětských komunistů, aby dotyční podepsali tzv. Moskevské protokoly. I na to Zdeněk Mlynář vzpomínal: 

„Uviděl jsem Dubčeka. Ležel v posteli pod přikrývkou, bylo však horko, a proto si přikrývku shrnul. Byl do půl těla nahý a ležel bezvládně, zřejmě pod vlivem nějakých uklidňujících léků. (…) Mluvil přerývaně a nesouvisle. Jeho stav nedovoloval žádný věcný rozhovor. Dubček byl tehdy ve stavu úplného nervového zhroucení.“ Vyjma Františka Kriegela nakonec protokoly všichni podepsali. 

Měli jsme sympatie, ale ne pomoc 

Alexander Dubček v roce 1968 - Foto:  Česká televize

Alexander Dubček v roce 1968Foto:  Česká televize

Rovněž situace na mezinárodní scéně byla pro tehdejší Československo nepříjemná. „Po dlouhých letech totiž začal Východ a Západ vyjednávat, třeba o snížení počtu jaderných zbraní. Takže jsme měli z demokratických zemí všechny sympatie, obdivovali nás, ale pomoci nám nechtěl nikdo,“ vysvětluje Petr Pithart. 

A tak jsme zůstali sami, zrazeni nakonec i některými představiteli Komunistické strany Československa, kteří na veřejných záchodcích v Bratislavě předali tzv. zvací dopis s žádostí o pomoc. A jednání o jistých „opatřeních“, co bude následovat po vstupu armád Varšavské smlouvy, byla také na pořadu dne, jak se můžeme dozvědět z archivních dokumentů… 

Některým byla situace jasná už delší dobu, nikoli však většině obyvatel. Studentské stávky vysokoškoláků, řada rezolucí z různých podniků a společenských organizací, ale také vyjádření běžných občanů jsou toho důkazem. 

Rozhodování o způsobu porážky 

František Kriegel byl jediný člen československé vládní delegace, kdo nepodepsal tzv. Moskevské protokoly - Foto:  ČTK

František Kriegel byl jediný člen československé vládní delegace, kdo nepodepsal tzv. Moskevské protokolyFoto:  ČTK

„Ale Dubček ani v té době nepochopil, že rozhoduje o způsobu porážky. Ty stávky totiž byly na podporu funkcionářů, o kterých se vědělo, že je na ně vyvíjen tlak a budou odvoláni. Mohli odejít a prásknout dveřmi. Ale oni to neudělali, nechali se ponižovat a ponižovat. A to je ta hanba,“ uvádí Pithart. 

Po krátkém období pak přicházejí nejrůznější tvrdá opatření, která postihla i poslední zbytky svobody získané v rámci pražského jara. „A čekalo nás 20 let totality. Všichni věděli, že to byla bezohledná okupace. Zlomit občanskou důstojnost – to byl oficiální cíl politického tlaku,“ vzpomínal filozof Radim Palouš. 

Ztracená sebeúcta občanů, ztracená sebeúcta národa, i to jsou důsledky dané právě tím, jak jsme dokázali – či nedokázali – danou porážku strpět. Není zvláštní, že u nás nenajdeme žádný Vítězný oblouk? 

Pořad: Jak to bylo doopravdy  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí 20:10; repríza sobota 14:34;  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace