Prezidentské volby za první republiky nebyly tak hladké, jak se traduje

T. G. Masaryk byl čtyřikrát zvolen prezidentem. Volby ale nebyly vždy tak hladké, jak se traduje - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

T. G. Masaryk byl čtyřikrát zvolen prezidentem. Volby ale nebyly vždy tak hladké, jak se tradujeFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Československo prožilo pouze malou část své existence v demokratickém uspořádání. Možná i proto se s nadějí a možná i nostalgií díváme na období první republiky. Ta existovala pouhých dvacet let a v řadě parametrů byla vzorem i v tehdejším světě. Přesto ale můžeme nacházet jisté paralely s tak často kritizovanou současností.

Během dvaceti let proběhly patery prezidentské volby. Pokud se na ně zaměříme podrobněji a s otázkou, zda byly hladké a bezproblémové, zjistíme skutečnosti, které právě tomuto tvrzení odporují. 

Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem byl historik Jaroslav Rokoský.

Čtyřikrát byl prezidentem zvolen T. G. Masaryk, popáté pak Edvard Beneš. A již první prezidentské volby byly zvláštní. Historik Antonín Klimek v knize Boj o Hrad popisuje, jak se Masaryk v New Yorku 16. listopadu 1918 dozvěděl, že byl zvolen prezidentem: „Historik Jiří Kovtun, opíraje se o líčení deníku New York Tribune, uvedl: ‚Masaryk obdržel telegram se zprávou při obědě v newyorském Klubu právníků. Pokračoval v započatém rozhovoru a až po pár minutách nevzrušeně přítomné informoval, že byl zvolen prezidentem.‘“ 

Úcta k Masarykovi byla taková, že byl dokonce přijat zvláštní zákon, který mimo jiné konstatoval, že může být prezidentem volen doživotně. 

Další prezidentské volby se konaly v roce 1920 a bylo jasné, že zvolen bude právě Masaryk. Přesto byl proti němu postaven protikandidát, a to německý historik dr. August Naegle. Ve stenozáznamu ze sněmovny se pak můžeme dočíst, jak zapisovatel záměrně počešťoval jména přítomných německých poslanců. I to patřilo k tehdejším poměrům nejen ve sněmovně, ale v celém státě. Jako kdyby tři miliony Němců opravdu nikdo nebral vážně. 

Olga Scheinpflugová a Karel Čapek - Foto:  Památník Karla Čapka

Olga Scheinpflugová a Karel ČapekFoto:  Památník Karla Čapka

Hledání podpory 

Prvorepublikový parlamentní systém byl charakterizován silnou autoritou prezidenta a jeho příznivců, i proto bývá označován pojmem „Hrad“ a pěticí politických stran. Právě ty spolu tak těsně spolupracovaly, že se objevuje další z pojmů – „Pětka“. Až se zdá, že parlament měl trochu okrajovou roli. To se projevilo i ve volbách v roce 1927, kdy Masaryk znovu kandidoval a potřeboval podporu právě daných politických stran. 

Dnešní pohled světa „nezávislých médií“ může být velmi kritickým i k tehdejším snahám o podporu Masaryka. Jedním z jeho podporovatelů byl spisovatel Karel Čapek, který ve svém dopise Masarykovi mimo jiné napsal: „Dnes odpoledne sešli se u mne šéfredaktoři a redaktoři ‚levého bloku‘. Žádal jsem je, aby zastavili vzájemnou polemiku, a dále aby pamatovali, že pan president nemůže kandidovat za levý blok proti pravému, nýbrž za všechny demokratické strany. Dopadlo to výborně, pánové utvořili demokratický tiskový blok a hodlají se denně důvěrně scházet, aby společně ovládli veřejné mínění.“  

Atmosféra houstne 

Další prezidentské volby byly v roce 1934. Zhoustla politické atmosféra v Evropě, ostatně od roku 1933 byl v sousedním Německu kancléřem Adolf Hitler a vztahy Československa se sousedními státy nebyly optimální. Československo mohlo mít oprávněné obavy z budoucnosti a T. G. Masaryk byl už vážně nemocen. 

Jeho osobní tajemník Antonín Schenk si do deníku zapsal: „Jak se blížil den volby, viditelně se zvyšovala Masarykova nervozita, dřív u něho neznámá. Napřed se mě ptal, jestli musí při slibu podat někomu ruku, a později vysvětlil proč: ‚Nevím, jestli to napoprvé trefím.‘ Zřejmě se upokojil, když jsem mu vyložil, že podle ústavy tkví podstata slibu v přísežní formuli a v položení ruky na ústavní listinu. Pak se vyptával na znění textu. Vypsal jsem jej z ústavy a odevzdal. Prezident zjistil, že pro oční poruchu ani tak krátký text bezvadně nepřečte.“ 

Z rozhlasových archivních záznamů pak můžeme slyšet slib, kdy bylo třeba opětovně zvolenému prezidentu Masarykovi napovídat jednotlivá slova. Jistou devalvací této prezidentské volby bylo také chování komunistických poslanců, kteří jednání parlamentu rušili skandováním hesel o Leninovi a Stalinovi a po ohlášení výsledků pak demonstrativně opustili jednací sál. 

Edvard Beneš na snímku z roku 1937 - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Edvard Beneš na snímku z roku 1937Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Vyjednávání o Benešovi 

Svůj další prezidentský mandát Masaryk nedokončil, v prosinci roku 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů, a stát tak čekaly další prezidentské volby. Edvard Beneš byl tím, kdo řadu let usiloval o své místo v čele státu, za vydatného přispění Masarykova. V rámci zajišťování podpory došlo také k dohodě s KSČ, která se týkala slibu amnestie pro komunisty, kteří byli odsouzeni v rámci zákona na ochranu republiky. 

Marie Švermová podala svědectví ve svých vzpomínkách: „Jak to bylo se slíbenou amnestií? Pod amnestii spadali jen ti, kteří byli toho času ve výkonu trestu. A tak byly před volbou prezidenta věznice plné komunistů: ředitelé věznic se divili, že se komunisté sami hlásí tak masově k nástupu trestů. Já jsem také sama šla sedět: měla jsem za svá vystoupení na schůzích trest půl roku v Praze a půl roku v Brně. Když jsem v zimě 1935 dobrovolně nastupovala trest, byla ve mně stejně jako u mnoha jiných malá dušička – co kdyby Beneš nedodržel své slovo.“  

Edvard Beneš své slovo dodržel, byl zvolen prezidentem, ale jeho prezidentská dráha trvala pouze do podzimu roku 1938, kdy došlo k Mnichovské konferenci a on abdikoval a odletěl do emigrace. 

Pořad: Jak to bylo doopravdy  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí 20:10; repríza sobota 14:34;  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace