Smích jako zbraň proti fanatismu. I za normalizace byl humor zrcadlem doby

Vyšetřování ztráty třídní knihy - jedna z kultovních her Divadla Járy Cimrmana - Foto:  Žižkovské divadlo Járy Cimrmana

Vyšetřování ztráty třídní knihy - jedna z kultovních her Divadla Járy CimrmanaFoto:  Žižkovské divadlo Járy Cimrmana

Říká se, že humor má osvobozující charakter. V obtížných dobách vzniká největší množství vtipů, které na danou situaci reagují. Za vtipy, které se týkaly představitelů komunistického státu, se ale chodívalo i do vězení…

Pan Vojta poslouchá u stolu v hospodě, jak si chlapi vyprávějí politické vtipy, a říká: „Tenhle je dobrej, to si musím napsat. Jak se jmenujete?!“ Co dodat. Zřejmě to pro dotyčné, kteří si dané politické vtipy vyprávěli, nedopadlo úplně dobře. 

Michal Čelíček ve své práci Humor a kvalita komunikace uvádí: „Lidská schopnost porozumění a tvorby humoru je úzce spjata s představivostí, tvořivostí a nadšením pro hru.“ 

Schopnost postřehu, nadsázky, jisté absurdity a přenesených významů – to je základ toho, jak anekdoty vznikají. Častokrát si lidé říkají, kdo to asi vymyslel, a také si připomínají, že tak dobrý vtip si musí zapamatovat, aby ho mohli vyprávět dál. 

Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem pořadu je Hynek Pekárek.

Období socialismu mělo na jedné straně jistý povinný humor, který se týkal pouze toho, co stát dovolil. Jednou z filmových komedií byla třeba Slepice a kostelník. Jak vtipné přece muselo být, když se někdo nechtěl zapojit do kolektivizace venkova! Jiný film, který se dodnes vrací na televizní obrazovky, byl Anděl na horách. Humor, vtipné scénky či repliky zarámované povinnou rekreací pro pracující lid. A tak lze projít desetiletí po desetiletí… 

Ve druhé polovině 60. let se objevují divadla, která jsou dodnes pojmy a jejichž humor byl přinejmenším nadčasový. Normalizace pak začíná vstupovat neblaze i do této oblasti, stejně tak jako do filmové. Je to doba spjatá s autorskou dvojicí Smoljak-Svěrák a kultovními filmy nebo představeními Divadla Járy Cimrmana. Ostatně i tato postava je přece jistý druh nadčasového humoru. 

Mezi lidmi ale kolovaly politické vtipy, které reagovaly i na aktuální události - třeba na smrt Leonida Brežněva - Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Mezi lidmi ale kolovaly politické vtipy, které reagovaly i na aktuální události - třeba na smrt Leonida BrežněvaFoto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Mezi lidmi ale kolovaly politické vtipy, které reagovaly i na aktuální události. Jedna z anekdot reagovala na úmrtí prvního muže Sovětského svazu: Před diskotékou čeká dav mladých lidí. Už se mělo otevírat a stále se nic neděj. Nervozita začíná houstnout. Vtom se otevřou dveře, vyleze vyhazovač a povídá: „Jděte domů, diskotéka nebude!“ Z davu se ozve: „A proč?“ Vyhazovač: „Zemřel Brežněv.“ Z davu se ozve: „A to nemáte jiného diskžokeje?!“ 

Zdrojem zábavy mohly být i výkladní skříně, což si zřejmě dnes už ani neumíme představit. V knize Jitky Škápíkové a Jiřího Housera Takoví jsme byli je uvedeno: „Povinnost zkrášlit výlohy obchodů ideovou výzdobou během konání stranických sjezdů a k politickým výročím vedla často k vytváření surrealistických zátiší. Tak se kupříkladu ve výloze řeznictví ocitly vedle vepřových hlav a nožiček fotografie představitelů strany, to vše obaleno asparágusem a orámováno nápisem Naši vůdci.“ Těžko usuzovat, zda kouzlo chtěného či nechtěného… 

Bezpochyby platí, jak napsal G. Allport v textu O povaze předsudků: „Pod ostnem zesměšnění a humoru splaskává nabubřelost i přitažlivost agitátorů-demagogů příčící se zdravému rozumu. Smích je zbraň proti fanatismu.“ 

Pořad: Jak to bylo doopravdy  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí 20:10; repríza sobota 14:34;  |  Délka pořadu: 25 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Twitter

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace