Jiří Leschtina: Rok od antické tragédie Petra Nečase

Nečasova odpověď "Dělejte svou práci", nepostrádala rysů antické tragédie. Vzápětí zanikla v rachotu největšího politického zemětřesení od vzniku polistopadové demokracie, jehož otřesy pociťujeme dodnes.

Po Ištvanově zátahu padla vláda, zhroutila se Občanská demokratická strana, prezident na čas uzurpoval moc, aby nakonec po předčasných volbách vstoupil do vlády šéf nesystémové hnutí Andrej Babiš. Nelze se proto divit, že se rozpoutala diskuse, jak mohou žalobci a vyšetřovatelé ovlivnit politické poměry v zemi.

Čtěte také

Méně pochopitelné už jsou obsesivní výklady některých politiků, advokátů či publicistů, líčící události před rokem jako pokus Ištvana, Bradáčové a Šlachty převzít moc ve státě. Další zase přirovnávají vyšetřování Jany Nagyové k procesu s Miladou Horákovou. A všichni dohromady straší vznikem prokurátorské republiky.

Tady je nutné připomenout, že po odhalení, že šéfka premiérova kabinetu zneužila vojenskou rozvědku ke sledování bezúhonných občanů, by padla vláda v každé demokratické zemi. Nečasův kabinet nezničil prokurátorský puč, ale intriky Jany Nagyové, která si z veřejné instituce, sloužící obraně státu, udělala soukromou detektivní službu. To nemohla vláda přežít.

Ivo Rittig jde k výslechu|foto: Filip Jandourek

Jak se zdá, v případě zneužití tajné služby bude obvinění podepřeno přesvědčivými důkazy. Což zatím nelze říct o vyšetřování podnikatelů Romana Janouška a Ivo Rittiga. Přitom podle rozšířeného názoru pouze odsouzení obou politických mafiánů může ospravedlnit razantní policejní zásah.

Jenže pozor, může se klidně stát, že policie dostatek důkazů prostě nedá do kupy. Vždyť dostat za mříže šíbry, platící si týmy nejlepších právníků, kteří je jistili, aby na cestě za pohádkovým bohatstvím nesklouzli za hranu zákona - to by byl svým způsobem zázrak. A pokud nenastane, máme označit celé vyšetřování za hořkou blamáž?

Čtěte také

Ne tak zhurta. Vždyť největším přínosem vyšetřování je rozkrytí obludného systému vysávání státu. Díky policejním protokolům a stokrát proklínaným únikům odposlechů už teď víme, jací politici se paktovali s Janouškem a jinými grázly, kteří měli pod palcem část státních zástupců, vlivné policisty i manažery státních podniků.

Právě šokující pohled do střev korupční mašinérie by měl vést k tomu, abychom se už nikdy neocitli v situaci, kdy o rozdělení veřejných peněz či vrcholných funkcí nerozhodovali politici ale bývalý pingl, prodavač nebo pumpař. První kroky k tomu uděláme, když inspirováni padlým premiérem dál necháme vyšetřovatele dělat svou práci.