Jan Fingerland: Alois z Arábie aneb Muž, který není ve své vlasti prorokem

Alois Musil - Foto:  autor neznámý, Wikimedia, public domain

Alois MusilFoto:  autor neznámý, Wikimedia, public domain

Nemáme mnoho postav, jejichž význam zasáhl několik kontinentů. A ty, které máme, mnohdy neuznáváme a jindy ani neznáme. Jedním z nich je orientalista Alois Musil, sice nikoli zapomenutý, ale přece jen pozapomenutý velikán.

Tento rodák z Rychtářova u moravského Vyškova toho přitom za svůj život stihl více než Jára Cimrman, a to bez nadsázky. Narodil se v roce 1868 a jeho start do života nebyl zrovna slibný. Pocházel z chudé rodiny, která ho nemohla dlouho držet na studiích a dokonce se tak tak dostal na gymnázium – zkoušející ho prý označil za „osla k pohledání“. 

Aby mohl pokračovat ve studiích i po maturitě a nezatěžoval svou rodinu, rozhodl se pro dráhu kněze. A farářem se skutečně stal, stejně jako organizátorem společenského a spolkového života v Ostravě nebo aktivním novinářem. 

Už jako student bohosloví se nesmírně zaujal pro Orient – ten, který znal z četby Bible, ale zajímal ho i ten, který existoval na přelomu 19. a 20. století. Po dlouhém shánění prostředků se v roce 1895 mohl vypravit do Palestiny na tamní proslulou Jeruzalémskou biblickou školu, kterou provozovali francouzští dominikáni. Vedle toho si doplňoval znalost arabštiny u místního sazeče a hebrejštinu zas piloval u rabína. 

Čtěte také: 
Alois Musil: český Lawrence z Arábie

Zkoumal okolí Jeruzaléma a pilně ho srovnával s tím, co znal ze Starého a Nového zákona. Vypravil se i do Egypta, na Sinajský poloostrov do míst, kde Bůh podle tradice seslal Izraelitům Desatero a pak zas cestoval na opačnou stranu, do Zajordánska, aby prozkoumal druhou část trasy Exodu. 

Středověký zámek Amra ležící nedaleko Ammánu objevil český krajan Alois Musil před více než sto lety - Foto: Daniel Case, GNU Free Documentation Licence, Version 1.3

Středověký zámek Amra ležící nedaleko Ammánu objevil český krajan Alois Musil před více než sto letyFoto: Daniel Case, GNU Free Documentation Licence, Version 1.3

V té době už navázal kontakty s důležitými vědci v Čechách i v Rakousku. Do Evropy se vracel s čím dál zajímavějším etnografickým i historickým materiálem. Kromě toho dokázal navázat dobré vztahy s některými beduíny. Právě díky těmto kontaktům udělal objev, který ho proslavil. Díky pomoci svých přátel se jako první Evropan dostal do pouštního zámku Kusajr Amra. Na jeho stěnách našel neuvěřitelnou výzdobu, včetně nahých žen nebo portrétů řady středověkých panovníků několika zemí, od Španělska až po Persii. 

Nejdříve byl dokonce v Evropě označen za podvodníka. Teprve po roce 1901, kdy přinesl další důkazy o svém objevu, začal být ve vědeckých kruzích uznáván bez výhrad. Obraceli se na něj stále častěji nejen ostatní odborníci, ale i vlády, které ho žádaly o vypracování map v ne příliš prozkoumaných oblastech Blízkého východu. 

V letech 1908 až 1909 se do Orientu vydal znovu, aby prozkoumal oblast dále na východ, směrem k Mezopotámii. Tehdy žil s beduíny kmene Ruwalla a obdržel i čestný titul šejcha. Během mapování území kolem hidžázké dráhy, vedoucí do nitra Arabského poloostrova, také přišel s novou teorií o tom, kde leží zmíněná Mojžíšova hora Sinaj, kterou umístil na sever současné Saúdské Arábie. 

Čtěte také: 
Bratříček beduínů Alois Musil

Do zcela nové situace Musila postavila první světová válka. Tehdy, právě před sto lety, měl Musil na výzvu z Vídně podpořit rakouské a německé zájmy v oblasti Blízkého východu. Připomeňme, že tuto oblast v té době ovládali osmanští Turci, spojenci Vídně a Berlína, ale dělali si na ni zálusk zejména Britové z opačného tábora. 

Alois Musil při výpravě mezi beduíny - Foto:  archiv autora, licence Public Domain, volné dílo

Alois Musil při výpravě mezi beduínyFoto:  archiv autora, licence Public Domain, volné dílo

Alois Musil, kněz a orientalista, se tak vlastně stal agentem a na straně Trojspolku dělal to, o co se pro britské zájmy snažil dělat jeho mnohem proslulejší – a o dvacet let mladší - kolega Thomas Edward Lawrence, známější jako Lawrence z Arábie. 

Zatímco Lawrence měl podnítit arabskou vzpouru proti Turkům, Musil měl smířit znepřátelené arabské kmeny. Podle poněkud fantastických představ Vídně měl také přimět Araby ke „svaté válce“ proti Britům na straně centrálních mocností. Musil jako odborník věděl, že je to nesmysl. Ještě jednou, na podzim 1917, vedl výpravu do Orientu, která měla pro změnu Vídni zajistit větší vliv v poválečné Osmanské říši. Jak známo, na konci první světové války se rozpadla nejen habsburská, ale i Osmanská říše a z plánů nebylo nic. 

Musil měl poté možnost zůstat v poválečné Vídni, pokud prokáže své němectví. To odmítl a odešel do Prahy, metropole nového státu. V novém Československu zas musel čelit obviněním, že pracoval pro Rakousko. Musil se však nakonec mohl stát profesorem Karlovy univerzity a krátce na to také jedním ze spoluzakladatelů Orientálního ústavu. 

Jeho knihy vycházely česky, ale i německy a anglicky. Publikoval odborné práce, ale i knihy pro mládež. Zemřel před sedmdesáti lety, v ústraní a bohužel částečně zapomenut. Aby se jeho jméno připomínalo, o to se stará Akademická společnost Aloise Musila. Její předseda Pavel Žďárský o Musilovi napsal brožuru. Tu si lze stáhnout na stránkách vydavatelství Academia a nebo dokonce zdarma vyzvednout v jejích knihkupectvích. Jeden z nejvýznamnějších orientalistů 20. století má tak šanci stát se i ve své vlasti prorokem. 

Autor:  Jan Fingerland
Pořad: Názory a argumenty  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 18:33; repríza 23:05; sobota-neděle 18:10; repríza 06:33  |  Délka pořadu: pondělí-pátek 26 minut; sobota-neděle 50 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace