Luboš Palata: Nový Jičín, sudetské město, které vás mile překvapí

Slovo dalo slovo a tak jsem svoji výstavu, v hodně rozšířené verzi zaměřené na Ukrajinu, převezl z Brniště od České Lípy do valašského Nového Jičína. Přesto, že jsem ji vezl nějakých čtyři sta kilometrů, zůstala vlastně stále v Sudetech.

Jen z těch Sudet českých se přestěhovala do Sudet moravských, z moderní venkovské galerie do krásného renesančního domu Stará Pošta, kde v Novém Jičíně sídlí tamní městské kulturní středisko.

Když se v Čechách řekne Sudety, představí si každý zanedbaná města, poničená socialistickými paneláky, nákupními středisky a dalšími zhůvěřilostmi, domy, které nesou stopy toho, že jejich obyvatelé k nim po válce přišli jako slepí k houslím, prostě nic hezkého.

Čtěte také

Nový Jičín ale hezké město je, ba dokonce by se dalo říci město krásné. Renesance se tu snoubí s barokem, celé staré město, které je památkovou rezervací se dodnes zachovalo téměř netknuté.

A jako mnoho jiných míst v Česku září i ono novými fasádami, doplněnými opravenými chodníky a náměstím, většinu za peníze Evropské unie.

Místní se pyšní domem, v němž zemřel jeden z nejslavnějších vojevůdců naší části Evropy, generál Laudon, radnicí, kterou před svým odsunem z města stačili v modernistickém stylu přestavět němečtí měšťané, fungujícím divadlem, jednou z mála zachovalých synagog, renesančním zámkem a na dohled, na kopci nad Starým Jičínem i romantickým hradem.

Zámek Nový Jičín (Beskydy - 38)|foto: CzechTourism

Když k tomu přidáte Beskydy, které začínají prakticky hned za okrajem města, tak tu máte docela hezký výletní cíl a to nejen, když jste z nedaleké Ostravy či Prostějova.

Člověka, který si jako správný Pražák myslí, že hlavní město je pupkem světa, pak překvapí, když na autorské čtení o Ukrajině přijdou desítky místních lidí, kteří, jak se ukáže, mají takový přehled, jaký by jim mnozí Pražáci mohli závidět.

Ve městě také v době dovozu doslova všeho z Číny pořád funguje továrna na klobouky Tonak, což je v dnešní době hodně povzbuzující zjištění.

Mě samozřejmě mrzí a vždy bude mrzet, že se tu nezachovalo nic z předválečného soužití Čechů, Němců a Židů, ale to už je bohužel osud naší země, s nímž sedmdesát let po válce nic nenaděláme.

Dobré ale je, že malá česká a moravská města jako Nový Jičín jsou stále živými, vzkvétajícími společenstvími, kde lze žít, jezdit tam jako turista, nebo tam dokonce vystavovat.

Jsem rád, že jsem jedno takové město mohl díky cestám osudu v Novém Jičíně poznat.

Hezký den vám zpod Beskyd přeje váš Luboš Palata.