Lukáš Jelínek: Když vyschne Sázava

Pohled na vysychající řeku Sázavu vyvolává téměř slzy. Ten tam je cvrkot vodáků co chvíli doprovázený pozdravem „Ahóóój!“, který druhdy v televizi nenapodobitelně zpopularizoval Rusnokův ministr Zdeněk Žák. Líto je vám ryb ve vyhřátých korytech i provozovatelů poloprázdných kempů na březích.

Před vedrem se dá leda na chvíli utéct do památek, jich máme naštěstí požehnaně, do lesů s vlídným stínem, nebo do hospod s pěnivým mokem. Během třídenního putování středním Posázavím jsem stihl všechno. Mými základnami se postupně stala tři nedaleko od sebe rozesetá města – Světlá nad Sázavou, Ledeč nad Sázavou a Zruč nad Sázavou.

Čtěte také

Z každého na vás dýchne historie dávná i nepříliš vzdálená. Všudypřítomná je husitská tradice, stejně jako stopy po židovské komunitě. Dojde vám, že i zde kdysi přinášela život právě řeka.

K ní se vázal obchod, na ní závisely četné mlýny, ona byla důležitá pro skláře. Města podél Sázavy mají svůj originální ráz, z každého však cítíte řemeslný um a pýchu na to, kde právě lidé žijí.

Výmluvné jsou třeba ledečské měšťanské stavby nebo typický prvorepublikový hotel v půvabném funkcionalistickém stylu. Svá nejlepší léta má zjevně za sebou, ale necháte-li pracovat fantazii, vybaví se vám časy, v nichž dovolenkující pan továrník s panem ministerským radou hrávali billiard a paní lékárníková s paní poštmistrovou upíjely víkendovou kávičku.

Na řadě míst Vysočiny klesly průtoky v řekách na minima, kupříkladu na Sázavě u Stvořidel nedaleko Ledče nad Sázavou|foto: ČTK,ČTK

Všechna tři města se mohou pochlubit dominantami v podobě zámků. Z toho ledečského ještě nevymizel ani hradní ráz – dýchá z něj raná gotika a baroko. Ve Světlé zas vládne empír a novorenesance.

Největší pozornost jsem věnoval nově zrekonstruovanému zámku ve Zruči, jehož část slouží turistům a část radnici. Uprostřed nádherné zahrady nad městem najdete skvost, z nějž dýchá dobová atmosféra.

Čtěte také

Jen styly se trochu tlučou. To proto, že hraběnka Emma, která se v druhé půlce 19. století přivdala do rodu Schebků, byla eklektickou osobností, jež tu dala při přestavbě zelenou neorenesanci, tu pseudogotice, tu okázalým prvkům z antiky.

Podepsalo se to i na poválečném osudu zámku. Než byl uznán za památku hodnou ochrany, došlo k téměř absolutnímu rozkradení inventáře. Co v něm uvidíte teď, tvoří předměty přivezené odjinud, cennosti zachráněné Schebky nebo část lupu, který kajícně vrátili účastníci rabování či jejich potomci.

Na stavby zámeckého rázu narazíte v tomto kraji téměř na každém kroku. Když třeba opustíte řeku, svezete se motoráčkem směrem na Kutnou Horu, po chvíli vystoupíte a po turistické značce se vydáte zpět do Zruče, v jednom okamžiku po asfaltce krásně opravené za peníze z evropských fondů kolem dokola obcházíte soukromý zámek ukrytý kdesi za vysokou zdí. Ještě víc se vám ale vryjí do paměti selská stavení čnící nad členitými údolími, v nichž ve stínu jehličnanů i listnáčů dozrávají lahodné lesní plody.

Zámek ve Zruči nad Sázavou po rekonstrukci znovu otevřel své brány veřejnosti|foto: Michal Trnka

Ty jsou nakonec lepším osvěžením než pivo, z něhož se vám v těch třicítkách stejně hned zamotá hlava. Ale nebojte, i jeho je ve svérázných místních hospodách víc než vody v mělké Sázavě. Naštěstí kouzelný kraj na pomezí Vysočiny a středních Čech, rozprostírající se jen kousek od páteřní dálnice, skrývá četné atrakce i na suchu.