Daniel Veselý: Proč může vojenské angažmá Ruska proti Islámskému státu skončit fiaskem?
Případné přímé zapojení Kremlu do vojenských operací proti bojovníkům z Islámského státu (Daeš) se nejeví jako šťastný nápad, ba naopak. Ruský prezident Vladimir Putin letos v květnu prohlásil, že zahraniční intervence na Blízkém východě způsobily vzestup Islámského státu.
Lze s ním souhlasit, a proto můžeme zároveň předpokládat, že možný ruský zásah rakovinu v podobě Daeš dozajista nezahubí.
Američany vedená letecká kampaň proti cílům džihádistů z Islámského státu v Iráku a Sýrii ani po roce nenaplňuje proklamovaná předsevzetí. Pravda, koalici se podařilo dosáhnout několika dílčích úspěchů, například u syrského města Kobani, kde nálety pomohly tamním kurdským jednotkám zbavit se smrtícího sevření Daeš.
Nicméně, jak přiznávají sami američtí představitelé i americké zpravodajské služby, Islámský stát jako celek není o nic slabší než před rokem.
Při těchto náletech byly usmrceny stovky iráckých a syrských civilistů a další stovky příslušníků spřátelených sil, přestože se Pentagon k těmto „kolaterálním ztrátám“ odmítá až na dvě výjimky přiznat. Z toho tedy vyplývá, že ačkoliv tato vzdušná kampaň eliminovala cirka 10 tisíc džihádistů, jejich řady ani úspěchy na bitevním poli povážlivě neřídnou.
Za této situace vstupují do hry Rusové, kteří posilují svou vojenskou přítomnost v Sýrii a podporu pro svého chráněnce, syrského prezidenta Bašára Asada, jehož vojska už několik let čelí radikálním islamistům.
Agentura Reuters na základě informací ze svých zdrojů v Bejrútu hlásí, že Rusové v Sýrii navyšují počet vojenských poradců, na své základně v Tartúsu u syrského pobřeží pravděpodobně vykládají tanky a údajně mají v plánu vybudovat letiště pro svá letadla.
Asad dostával od káidistů a Daeš v několika uplynulých měsících lidově řečeno na frak; ztratil kontrolu nad celou provincií Idlib a starobylým městem Palmýra. Tyto pro syrského prezidenta neblahé skutečnosti jsou jedním z motivů, proč Rusové v Sýrii posilují svou vojenskou přítomnost.
Kreml nechce přijít o svého blízkovýchodního spojence ani o svou jedinou teplomořskou vojenskou základnu v oblasti. Navíc se ruský prezident Putin obává, že by Američané mohli letecky zaútočit na Asadovo vojsko a že by případné vítězství islamistů v Sýrii mohlo zažehnout další „svatou válku“ Čečenců proti Moskvě.
Tyto pohnutky jsou z hlediska Rusů jistě legitimní, avšak stranou těchto obav zůstávají vedlejší dopady jejich případného zapojení do konfliktu v Sýrii, který připravil o život čtvrt milionu lidí a 12 miliónů dalších vypudil z domovů. Tato válečná řež by sotva nabyla tak obludných kontur, kdyby nebyla bohatě sycena vnějšími aktéry. Přestože šlo zprvu o legitimní protesty proti represivní syrské vládě, záhy se staly násilnými a byly „hacknuty“ zahraničními islamisty.
I americký ministr zahraničí John Kerry varoval před vojenskými aktivitami Ruska v Sýrii s tím, že v této válkou drcené zemi mohou rozdmýchat ještě větší násilnosti. To jsou sice pravdivá slova, nicméně Kerry by si měl v první řadě uvědomit, že ony násilnosti byly rozdmýchány jak Rusy podporovaným Asadem, tak západními arabskými spojenci i samotnými Spojenými státy vyzbrojovanými „rebely“ včetně džihádistických elementů.
Je samozřejmě záhodno, aby zhoubný nádor v podobě Islámského státu v Sýrii a Iráku v první řadě urovnali tamní aktéři, tedy Syřané, Kurdové, Iráčané, Íránci a další etnika žijící v oblasti. Rusko, jako všechny ostatní velmoci, má své sobecké zájmy, jež nehledí na zájmy obyčejných lidí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
