Petr Honzejk: Kampaň 2017. Bude Babiš v reklamě na koblihy?
Představte si, že by nějaká firma ohlásila s velkou slávou rozjezd od 1. ledna. Přitom by neměla sídlo, management, zaměstnance ani byznysplán.
Jediné, čím by se mohla pochlubit, by byl šéf s masitým platem. Asi se shodneme, že by to celé bylo buď k smíchu, nebo krajně podezřelé. Hotový bizár, by se řeklo.
Bohužel v analogické - mírně řečeno bizarní - situaci se nachází Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran. Oficiálně začíná pracovat od 1. ledna, ale ví se jen, že bude sídlit někde v Brně a že ho povede Vojtěch Weiss. Jinak nic. Je to směšné. A nebo hůř – je to velmi podezřelé.
Krajně nešťastný start dlouho očekávaného úřadu je symptomatický. I přes silné řeči a nové zákony není vůbec jisté, zda se v džungli stranického financování před klíčovými volbami v roce 2017 něco podstatného změní.
Je sice jistě lepší, že na financování partají a kampaní už nebudou dohlížet aktivní politici. Ale už samo to, že předseda úřadu Weiss je spojen s ČSSD, za kterou v roce 2010 kandidoval do sněmovny a že další nominanti na členy úřadu mají často též stranické vazby, nevybízí k optimismu.
Pochyby vzbuzuje i děravý zákon o financování kampaní. Limit na kampaň pro sněmovní volby 90 milionů korun je sice nastaven správně a bude bránit každému, kdo disponuje neomezenými prostředky, aby podnikl před volbami miliardový marketingový kobercový nálet na Česko. Jenže není zcela jasné, co všechno se bude do limitu započítávat.
Stafáž nebo obávaná instituce?
Co když se třeba někdo bude objevovat v průběhu kampaně v reklamách vlastních firem, tak jako to dělal Andrej Babiš před volbami 2013 v reklamách na Vodňanské kuře? Co když se tentokrát jakoby náhodou v září rozjede kampaň pekáren Penam, kde bude rozdávat Babiš koblihy a vyprávět – dejte si, bude líp? Zákon tuhle situaci neřeší.
A další problém: Zákon sice pamatuje na situaci, kdy někdo vede kampaň ve prospěch nějaké strany – takový subjekt se má registrovat a jeho náklady se počítají do limitu na kampaň. Jenže vůbec se neřeší možnost, kdy někdo rozjede masivní antikampaň, třeba takovou, jakou vedl podnikatel Radim Jančura před krajskými volbami proti ČSSD.
Bylo sice zřejmé, že Jančura pomáhá hlavnímu rivalovi ČSSD, tedy Babišovu hnutí, ale nebylo to možné samozřejmě nijak prokázat. Co když se bude něco takového v mnohem větší míře opakovat před volbami do sněmovny? Pak limit na kampaň bude víceméně k ničemu.
A do třetice: Co když si nějaká strana vyjedná pronájmy bilboardů či reklamu za pár korun s příslibem budoucí protislužby? Náznak jsme viděli v roce 2010, kdy tehdy Paroubkova ČSSD pořídila olbřímí kampaň podezřele levně. Nově se sice mají počítat takzvané „ceny obvyklé,“ jenže jak to provést, to zatím nikdo netuší.
Oklikou se tak vracíme k bizarně vznikajícímu Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran. Bude záležet jen na něm, jak aktivně ke kontrole dodržování limitů na kampaně přistoupí, jakou rozhodovací praxi zavede, jak bude ochotný sahat k sankcím.
Je možné, že se z něj stane respektovaná až obávaná instituce, ale zrovna tak může skončit jako pouhá stafáž. Nechme se překvapit. Pokud možno příjemně, samozřejmě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
