Jan Jůn: Brexitem k novému partnerství?

Zdůraznilo to i údajně velmi přátelské dvouhodinové jednání předsedy Evropské rady Donalda Tuska s britskou premiérkou ve čtvrtek v Londýně. Místo „tvrdého brexitu“, „práva odejít bez vyrovnání účtů“ a pondělních výhrůžek brexitáře a bývalého vůdce britských konzervativců lorda Howarda Španělsku o flotile na obranu Gibraltaru, podobné té, která osvobodila Falklandy, se najednou objevují termíny jako „hluboké partnerství“, „přátelství a spolupráce“ či „oboustranně výhodná dohoda“.

Mayová a Tusk se dokonce dohodli na pravidelných měsíčních schůzkách ve dvou, které by napomáhaly pokroku v brexitových jednáních a snižovaly případné napětí; Tusk poznamenal, že Mayová zdůraznila, že bude hledat nejlepší možnou dohodu pro Gibraltar a ona zas hovořila o onom „hlubokém a speciálním přátelství“ a o „konstruktivních jednáních“ Británie s unií.

Dohodli se také o agendě pro nadcházející jednání Evropské rady, neboť, jak zdůraznila kancelář premiérky, „Británie zůstává plnoprávným a angažovaným členem unie“.

Náhlý a pozoruhodný realismus na obou stranách je zjevným důkazem, že zmíněná výměna oněch úvodních textů naznačila, jak komplikovaná by brexitová jednání mohla být, což ostatně napovědělo i jednání Evropského parlamentu.

Nigel Farage označil vyjednávací pozici Evropské unie za „jistou formu vydírání“|foto: ČTK/AP, Jean-Francois Badias,ČTK

Prosadit nový realismus

Ano, to jednání - na kterém hovořil zakladatel britské strany UKIP Farage o kolezích europoslancích jako o „mafii“ a „gangsterech“ a vyjednávač unie Guy Verhofstadt nazval brexit „výsledkem rvačky pravice konzervativců“ - skončilo odhlasováním nutnosti dohody.

Jak si všímají i seriózní britská média, začíná se tedy ukazovat, že výsledkem brexitu by mohlo být partnerství, které by kromě formálního vystoupení Britů z unie příliš nezměnilo nynější způsob i rozsah spolupráce, ale bylo jakousi formou speciální, rozsáhlé a velmi unikátní asociační dohody.

A náznaky jsou najednou velmi silné a slibné a vypadají jako vystřízlivění ve smyslu uznání, že mnoho ukazatelů začíná potvrzovat, že Británie by po „tvrdém brexitu“ skončila v dlouholeté krizi.

Uznání, že bude muset přijmout právně závazné důsledky ukončení členství, jako ono sporné vyrovnání dluhu možná až 50 miliard liber za odsouhlasená opatření pro budoucnost během dosavadního členství, že nebude trvat na paralelních jednáních o obchodu a přijme agendu jednání ve fázích, tedy počínaje „rozvodovým vyrovnáním“; že neuzavře hranice, ale bude je jen důkladněji kontrolovat; že příjme celé zákonodárství unie do svého a že soudci budou „přihlížet“ k výrokům Evropského soudního dvora a podobně.

Dvouhodinové jednání předsedy Evropské rady Donalda Tuska s britskou premiérkou ve čtvrtek v Londýně bylo velmi přátelské|foto: ČTK/AP, Frank Augstein,ČTK

Nyní bude tedy na premiérce Mayové, aby nový realismus prosadila a poněkud zaražené brexitáře dokázala účinně kontrolovat, neboť má ve vládě většinovou podporu.