Adam Černý: Jak se z Paříže volá, tak se z Berlína ozývá
Málokdy je vidět takovou snahu o souhru, jako je tomu v případě nejnovější verze francouzsko-německého tandemu, který s příchodem Emmanuela Macrona do Elysejského paláce získal nečekaně čerstvou a podle mnohých i potřebnou dynamiku.
Nejen v Berlíně si již delší čas uvědomovali, že pokud by Francie zůstávala i nadále oslabená svým chronickým rozpočtovým deficitem a sešněrovaným pracovním trhem podvazujícím ekonomiku, poroste význam a role Německa v Evropě, což je stav, pro který není tato země z mnoha historických ohledů disponována a který už nyní tu a tam vyvolává nervozitu.
Proto je pochopitelné, proč kancléřka Merkelová vítá nynějšího francouzského prezidenta srdečnými úsměvy. Zároveň jsou však patrné rozdíly v tom, jak svou roli oba partneři pojímají.
Emmanuel Macron si je vědom, že pokud chce předkládat a prosazovat své evropské plány a vize, podpora z Berlína bude podmínečná do té doby, dokud se ve Francii reformní odhodlání nezačne proměňovat ve skutečnost.
Kancléřka si je naopak vědoma, jak výkonná je německá ekonomika a jak nízká je domácí nezaměstnanost, a že si proto může dovolit pohled na Evropu v širších souvislostech. Nejnovější příležitost jí nabízí červencová schůzka skupiny dvaceti nejvyspělejších a nejrychleji se rozvíjejících zemí, kterou bude za týden v Hamburku hostit Spolková republika.
Reforma eurozóny a změny ve Francii
Podle Angely Merkelové nemá Evropa při pohledu na politiku nového prezidenta Spojených států, který hlásá „Amerika na prvním místě“, jinou možnost, než se starat o svou budoucnost do značné míry sama.
Protože je tu sice základní bezpečnostní vazba v rámci Severoatlantické aliance, ale stejně tak je tu řada věcí, kde si Evropa bude muset poradit sama, a jsou i témata, která Evropany a Američany dělí, jako je například Pařížská dohoda o ochraně životního prostředí, se kterou Barack Obama souhlasil, ale kterou jeho nástupce Donald Trump odmítá.
Kancléřka svou větu, že „Evropa musí vzít osud do svých vlastních rukou“, zopakovala tento týden před poslanci ve Spolkovém sněmu, takže je zřejmé, že poprvé nebyla jen bezprostřední reakcí na premiérové setkání s novým americkým prezidentem.
Chce-li však Evropa hrát ve světě významnější roli, bude pro ni platit to, co bylo řečeno o Francii, bude muset dát do pořádku své domácí úlohy. V prvé řadě to bude rozhodnutí o dalším vývoji eurozóny, která se po očekávaném brexitu stane politickým i ekonomickým těžištěm Evropské unie.
A tady se vracíme na začátek, protože hlubší reforma eurozóny je nemyslitelná beze změn ve Francii. Ani v Paříži, ani v Berlíně však nechtějí otálet a budou se snažit přijít se společnými nápady co nejdříve.
Co nejdříve v tomto případě znamená vskutku brzo. O prvních z nich budou jednat vlády Francie a Spolkové republiky, až se sejdou 13. července v předvečer francouzského státního svátku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
