Jan Fingerland: Čím nás děsí Čína?

18. říjen 2017

Sjezdy čínských komunistů svou pravidelností, rituálností i rozměry připomínají náboženské slavnosti starých orientálních civilizací. To ale neznamená, že se na nich nedějí zcela nové věci.

Platí to i pro právě započatý sněm, na němž 2300 delegátů zhodnotí posledních pět let a vytýčí úkoly na další pětiletí. Tak to platí alespoň v teorii. Strojovitost pravidelných zasedání a povinný několikahodinový úvodní projev předsedy strany nemůže zakrýt, že Si Ťin-pching stojí v čele jednoho z největších politických posunů v novodobých dějinách Čínské lidové republiky.

Navždy v čele

Jednou ze změn je, že na sjezdu Si zřejmě opět posune o velký kus vpřed svou snahu o dosažení značné osobní moci. To je v rozporu s kolektivnějším a také systematičtějším uplatňováním vlivu Komunistické strany v dosavadní podobě, jak to nastavil reformátor Teng Siao-pching v 80. letech.

Si Ťin-pching zásadně inovuje stranu a její aparát, aby mohl nechat při starém to hlavní, totiž totální nadvládu čínských komunistů nad společností

Předseda Si se nedávno nechal zvolit také nejvyšším velitelem, což je titul, který naposledy používal právě Teng. Jeho spisy mají být podle plánů zmíněny v nové revizi ústavy, což ho přibližuje spíše k roli Mao Ce-tunga, protože tím dostává symbolickou, nebo snad i reálnou roli ve formulaci ideologie režimu.

Jakého? To vlastně nikdo neví, jde o čínský unikát, který se stále mění. Čínská lidová republika trvá na marxistických poučkách a vedoucí úloze Komunistické strany Číny. Zároveň rozvíjí kapitalismus bez přívlastků, nebo rozhodně bez velkých sociálních pojistek, zatímco vysocí představitelé režimu a jejich spojenci pohádkově bohatnou. Si Ťin-pching přitom dává najevo, že bez ohledu na podivnou kombinaci hodlá nad divokým rozvojem i nadále vládnout Komunistická strana, jíž zase bude řídit on.

Umlčená společnost

Právě Si stojí v čele tažení, během kterého jsou z univerzit vyhazováni kriticky naladění učitelé i studenti, omezuje se veřejná debata a činnost nevládních organizací, což je reverze dosavadního trendu. Během současného zasedání dojde také k bezprecedentní obměně osazenstva v důležitých stranických funkcích a také rozšíření armády a její další přebudování z obranné na potenciálně útočnou sílu.

Si Ťin-pching zásadně inovuje stranu a její aparát, aby mohl nechat při starém to hlavní, totiž totální nadvládu čínských komunistů nad společností

To děsí nejen menší země v okol, ale i Indii a Japonsko, nehledě na sílící trend čínského nacionalismu až šovinismu, který komunisté nejen nepotírají, ale naopak pěstují. Si ve středu také vyhlásil zesílení trendu k úplnému uzavření čínského internetu.

Objevuje se tedy pochybnost, zda chce současný čínský vůdce dodržet dosavadní pravidlo, že ve funkci zůstane jen deset let a pak udělá místo pro ten účel předem vybranému a připravovanému kandidátovi, tak jak to udělali jeho tři předchůdci – jméno nástupce by měl zmínit už během těchto dnů.

Naše obavy

V jistém ohledu by se dalo říci, že Si Ťin-pching zásadně inovuje stranu a její aparát, aby zároveň mohl nechat při starém to hlavní, totiž totální nadvládu čínských komunistů nad společností. Během svého projevu řekl mimo jiné jednu pozoruhodnou větu: Čína prý nehodlá kopírovat cizí politické systémy. Mohli bychom to považovat za duchaplný žertík narážející na čínskou praxi masivního kopírování čehokoli, ale ve skutečnosti je to horší.

Si Ťin-pching zásadně inovuje stranu a její aparát, aby mohl nechat při starém to hlavní, totiž totální nadvládu čínských komunistů nad společností

Si Ťin-pching vlastně ohlásil, že pod jeho vedením se Čína nehodlá vzdát diktátorského systému a nehodlá dopustit nákazu demokracií nebo liberalismem. Naše tíseň pak vyplývá ze dvou skutečností. Vidíme, že nová Čína má chuť ovlivňovat věci kdekoli na zemi a že k tomu už má prostředky.

A bojíme se, že originální čínský systém, na který je Si Ťin-pching tak hrdý, může přece jen fungovat, přinejmenším ekonomicky a mocensky. A že může být vážným konkurentem liberalismu a demokracie, na které jsme hrdí zase my.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.