Jan Fingerland: Čím nás děsí Čína?
Sjezdy čínských komunistů svou pravidelností, rituálností i rozměry připomínají náboženské slavnosti starých orientálních civilizací. To ale neznamená, že se na nich nedějí zcela nové věci.
Platí to i pro právě započatý sněm, na němž 2300 delegátů zhodnotí posledních pět let a vytýčí úkoly na další pětiletí. Tak to platí alespoň v teorii. Strojovitost pravidelných zasedání a povinný několikahodinový úvodní projev předsedy strany nemůže zakrýt, že Si Ťin-pching stojí v čele jednoho z největších politických posunů v novodobých dějinách Čínské lidové republiky.
Navždy v čele
Jednou ze změn je, že na sjezdu Si zřejmě opět posune o velký kus vpřed svou snahu o dosažení značné osobní moci. To je v rozporu s kolektivnějším a také systematičtějším uplatňováním vlivu Komunistické strany v dosavadní podobě, jak to nastavil reformátor Teng Siao-pching v 80. letech.
Předseda Si se nedávno nechal zvolit také nejvyšším velitelem, což je titul, který naposledy používal právě Teng. Jeho spisy mají být podle plánů zmíněny v nové revizi ústavy, což ho přibližuje spíše k roli Mao Ce-tunga, protože tím dostává symbolickou, nebo snad i reálnou roli ve formulaci ideologie režimu.
Jakého? To vlastně nikdo neví, jde o čínský unikát, který se stále mění. Čínská lidová republika trvá na marxistických poučkách a vedoucí úloze Komunistické strany Číny. Zároveň rozvíjí kapitalismus bez přívlastků, nebo rozhodně bez velkých sociálních pojistek, zatímco vysocí představitelé režimu a jejich spojenci pohádkově bohatnou. Si Ťin-pching přitom dává najevo, že bez ohledu na podivnou kombinaci hodlá nad divokým rozvojem i nadále vládnout Komunistická strana, jíž zase bude řídit on.
Umlčená společnost
Právě Si stojí v čele tažení, během kterého jsou z univerzit vyhazováni kriticky naladění učitelé i studenti, omezuje se veřejná debata a činnost nevládních organizací, což je reverze dosavadního trendu. Během současného zasedání dojde také k bezprecedentní obměně osazenstva v důležitých stranických funkcích a také rozšíření armády a její další přebudování z obranné na potenciálně útočnou sílu.
To děsí nejen menší země v okol, ale i Indii a Japonsko, nehledě na sílící trend čínského nacionalismu až šovinismu, který komunisté nejen nepotírají, ale naopak pěstují. Si ve středu také vyhlásil zesílení trendu k úplnému uzavření čínského internetu.
Objevuje se tedy pochybnost, zda chce současný čínský vůdce dodržet dosavadní pravidlo, že ve funkci zůstane jen deset let a pak udělá místo pro ten účel předem vybranému a připravovanému kandidátovi, tak jak to udělali jeho tři předchůdci – jméno nástupce by měl zmínit už během těchto dnů.
Naše obavy
V jistém ohledu by se dalo říci, že Si Ťin-pching zásadně inovuje stranu a její aparát, aby zároveň mohl nechat při starém to hlavní, totiž totální nadvládu čínských komunistů nad společností. Během svého projevu řekl mimo jiné jednu pozoruhodnou větu: Čína prý nehodlá kopírovat cizí politické systémy. Mohli bychom to považovat za duchaplný žertík narážející na čínskou praxi masivního kopírování čehokoli, ale ve skutečnosti je to horší.
Si Ťin-pching vlastně ohlásil, že pod jeho vedením se Čína nehodlá vzdát diktátorského systému a nehodlá dopustit nákazu demokracií nebo liberalismem. Naše tíseň pak vyplývá ze dvou skutečností. Vidíme, že nová Čína má chuť ovlivňovat věci kdekoli na zemi a že k tomu už má prostředky.
A bojíme se, že originální čínský systém, na který je Si Ťin-pching tak hrdý, může přece jen fungovat, přinejmenším ekonomicky a mocensky. A že může být vážným konkurentem liberalismu a demokracie, na které jsme hrdí zase my.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.