Ondřej Konrád: Jak a koho volit do čela ČSSD?

3. listopad 2017

Propadne-li dosavadní největší vládní strana tak hluboko, jako se to ve volbách stalo ČSSD, je jasné, že bude třeba zásadních změn.

V létě vzniklý triumvirát nejužšího vedení by logicky měl z porážky vyvodit důsledky a ani se nesnažit získat žádné zásadnější funkce. Ale kdo by se mohl stát především novým předsedou, je značně nejasné. Stejně jako způsob, jak ho vybrat.

Doposud to vždy bylo na delegátech sjezdu, jenže úřadující šéf Milan Chovanec navrhuje volbu všemi členy strany. Což je jednak dost riskantní a pak to hlavně také předpokládá, aby se na takovém postupu podle stanov nejprve shodl ústřední výbor. A to 120 dní před volbou.

Ale z řady regionů zní požadavek na dřívější sjezd a volbu vedení. Nejlépe už v únoru, čemuž lze snadno rozumět. Strana po volebním výprasku by měla reagovat svižně a dát najevo, že se z otřesu vzpamatovala a myslí na podzimní komunální volby.

ČSSD by měla mít určitě větší šanci  na zásadní konsolidaci a hledání perspektivních a neokoukaných osobností v opozici

Zájem okoukaných tváří

Problém je ovšem v tom, že žádnou vhodnou figuru do čela není vidět. Zato projevuje několik v posledních letech upozaděných politiků zájem o návrat. Například expředseda Jiří Paroubek, bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola a jihomoravský Michal Hašek, nebo brněnský exprimátor Roman Onderka, který je poněkud nečekaně jedním z patnácti nových poslanců strany.

Od některých z těchto bývalých vnitrostranických rivalů Bohuslava Sobotky bychom se také mohli nadát větší vstřícnosti ke spolupráci s hnutím ANO. Jenže ČSSD by měla mít určitě větší šanci na zásadní konsolidaci a hledání perspektivních a neokoukaných osobností v opozici, a ne při sázce na starší, problematické tváře a koketérii s opětovným podílem na moci.

Sjezd ČSSD v Brně, Jiří Zimola

Zvlášť když by nyní pro Andreje Babiše nepředstavovala už takřečeného vládního „junior-partnera“, o jakém mohla uvažovat ještě řekněme před půl rokem. Ale zbyla by jí role minoritního „baby-partnera“, na něhož by se volební vítěz mnoho neohlížel.

Především by pak měla ČSSD hned v zárodku utnout hrozící vznik proti sobě stojících názorových skupin. Právě to přece dlouhodobě sociální demokracii oslabovalo a odrazovalo jí voliče.

Spustit audio