Josef Mlejnek jr.: Obecné referendum Tomia Okamury. Jde o demokracii nebo o vystoupení z EU?
Jedno z témat povolebních jednání tvoří též zákon o obecném referendu, jehož se dožaduje především Tomio Okamura. Mnozí ho však podezírají, že mu nejde ani tak o referendum samotné, ale o czexit neboli o vystoupení České republiky z Evropské unie.
Bohužel, celé téma referenda se tudíž ve veřejné diskusi začíná nebezpečně zužovat na samotný czexit a na boj proti referendu coby nástroji pravicového populismu a odpůrců EU. Podívejme se proto do nějaké země s nepřerušenou a dlouhodobou demokratickou tradicí, jak se to tam má s všelidovým hlasováním. A ne do neustále omílaného Švýcarska. Někam jinam, třeba do Švédska.
Podobně jako my i Švédové odsouhlasili vstup do EU v referendu, jež se konalo 13. listopadu 1994. Výsledek byl ale poměrně těsný, 52 procent pro, 47 procent proti při volební účasti 83 procent. O devět let později však švédští voliči v referendu zamítli přijetí eura, pro se vyslovilo 42 procent hlasujících, proti 56 procent (dopočet do 100 procent tvoří prázdné lístky, volební účast činila 83 procent).
Nesporně zajímavá je ale právní úprava referenda ve Švédsku. Je nezávazné, vyhlašuje ho parlament a parlament také interpretuje výsledky. Ve švédské historii dosud proběhlo šest celostátních referend a parlament jejich výsledek zpravidla, byť ne vždy, akceptoval.
Švédská ústava zná i právně závazné referendum, jeho vyhlašování a podmínky uznání výsledku jsou však docela složité a referendum tohoto typu se ve Švédsku zatím nikdy nekonalo.
Není referendum jako referendum
Kromě dvou zmíněných tam proběhla ještě čtyři celostátní referenda. V roce 1980, budeme-li couvat v čase, hlasování o ukončení používání jaderné energie, při němž voliči vybírali ze tří alternativ, a výsledek byl tudíž poměrně nejasný. Roku 1957 se konalo referendum o penzijním systému, v němž hlasující měli opět na výběr ze tří variant.
Poněkud bizarní se dnes může zdát švédské referendum o tom, zda se má zachovat jízda vlevo, nebo zda se má na švédských silnicích začít jezdit vpravo.
V roce 1955 skoro 83 procent hlasujících změnu odmítlo, leč parlament o osm let později jízdu vpravo zavedl, s platností od 3. září 1967, i s pomocí argumentů, že, za prvé, referendum nemělo právní závaznost a, za druhé, nebylo v něm stanoveno, dokdy se má jízda vlevo zachovat. Onen druhý argument bychom mohli označit za vpravdě „zemanovský“.
Úplné prvním švédským celostátním referendem však bylo hlasování z roku 1922 o zavedení prohibice, jež skončilo velmi těsně: 49 procent pro, 51 procent proti. Výsledek prý znamenal velké překvapení, poněvadž zastánci prohibice měli mnohem lepší kampaň.
Co z toho plyne pro nás? Namísto někdy až hysterického odmítání referenda, neboť s ním zrovna mává Tomio Okamura, je na místě spíše zásadní debata o podmínkách jeho vypsání i závaznosti. Ono totiž, a švédské příklady to výmluvně dokládají, není referendum jako referendum.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
