Adam Černý: Jak ocenit zdvořilé zákazníky

Duygu Icalovou, sedmadvacetiletou prodavačku kebabů v druhém vídeňském obvodě, už nějaký čas rozčilovalo, že její zboží sice šlo slušně na odbyt, ale u řady zákazníků postrádala jakousi elementární zdvořilost. Leckdy na ni místo slušné objednávky jen houkli "jeden kebab" anebo dokonce jen ukázali kývnutím hlavy.

Když člověk prodává kebaby a pizzy, těžko může čekat, že zákazníci se budou chovat jako v restauraci ozdobené michelinskými hvězdami. Ale Duygu Icalové elementární nevychovanost začala vadit natolik, že se rozhodla ty zdvořilejší odměnit.

Na ceduli u jejího podniku s působivým jménem Stadion Kebab & Pizza se objevil ceník vzkazující, že kdo si objedná, jak se patří "jeden kebab, prosím", zaplatí 3,80 eur, zatímco ten, který stroze řekne "dej mi kebab" bude muset vytáhnout z peněženky eura čtyři, a kdo jen vyštěkne "kebab", toho bude vinou vlastní nezdvořilosti opečená směs mletého masa stát dokonce čtyři eura padesát centů.

Čtěte také

Vnést lepší mravy do obchodu se na globální úrovni pokouší koncept "fair trade" neboli slušného obchodu, který se snaží pomoci třeba pěstitelům kávy, aby se dočkali přiměřenějšího podílu na celkovém zisku.

Nápad Duygy Icalové nemá ani zdaleka tak velké ambice. Zároveň by se však dala uvést jako příklad uplatnění poučky, že jediná politika, která může zapůsobit, je ta, kterou lze předvést na konkrétním místě, tedy lokálně, což koneckonců platí i o "fair trade", který by ztratil smysl, pokud by jeho výhody konkrétně nepocítili právě zmínění pěstitelé kávy ať už v Africe nebo Latinské Americe.

Duygu Icalová se tak dalekosáhlými úvahami nezabývá a sama přiznává, že s novým ceníkem jí zákazníků výrazně nepřibylo, ani neubylo. Podle ní však ani neočekávala, že začne více vydělávat, ale už jen to, že se alespoň někteří lidé zamysleli a začali se chovat slušněji, stojí za to.