Adam Černý: Tři italské poreferendové scénáře

5. prosinec 2016

Politika je nevděčné řemeslo – tuto zkušenost na vlastní kůži pocítil italský premiér Matteo Renzi, který dnes podal demisi. Stalo se tak poté, co 60 procent Italů v nedělním referendu odmítlo jeho návrh změny ústavy, jež měla usnadnit rozhodování v zemi, která od 2. světové války zažila více než šest desítek vlád.

Nevděk byl o to trpčí, že postihl právě premiéra, který před dva a půl rokem sliboval voličům, že staré opotřebované postavy italské politické scény rozcupuje jako šrotovací stroj. Letos na jaře spojil s referendem svou politickou kariéru a Italové ho v neděli svými hlasy poslali do starého železa.

Jedna věc je však hlasy odmítnout ústavní reformy a zároveň potrestat předsedu vlády, ale druhá je, jak naložit s výsledkem. Nejhlasitější zastánce NE, zakladatel protestního Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo, volá po co nejrychlejším svolání předčasných voleb, protože průzkumy veřejného mínění mu v tuto chvíli předpovídají velkou šanci na vítězství.

Svolat v Itálii předčasné volby však není zrovna snadné, protože součástí v neděli odmítnutých reforem byla i reforma volebního zákona, kterou chtěl premiér Renzi omezit vliv senátu, takže v tuto chvíli není zcela jasné, podle jakých pravidel by se nové volby mohly konat. Vyjasnit to může jedině Ústavní soud.

Vyhnout se politickému chaosu

Klíčovou figurou se za těchto okolností stává hlava státu. Na Sergiu Mattarellovi bude nyní záležet, koho po Renziho rezignaci pověří sestavením nového kabinetu. Nabízejí se mu tři možnosti: zaprvé, jmenovat premiérem někoho z Renziho Demokratické strany, což by znamenalo pouze obměnu nynějšího stavu, který by vydržel až do konce řádného volebního termínu, tedy do ledna roku 2018.

Zakladatel protestního Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo volá po co nejrychlejším svolání předčasných voleb

Zadruhé, stejné období překlenout udržovací technokratickou ministerskou sestavou, nebo zatřetí, vyhovět volání Beppeho Grilla a také Ligy severu a co nejrychleji nasměrovat zemi k předčasným volbám, samozřejmě za podmínky, že se podaří rozmotat legislativní zádrhele.

K těm podstatným patří právě volební zákon, protože ten dosavadní dává straně, která získá nejvíce hlasů, bonus několika desítek mandátů, aby bylo snadnější ustavit vládní většinu. Renziho reforma naopak vedle zmenšení počtu senátorů a jejich vlivu počítala s více proporčním zastoupením.

Premiér před dva a půl rokem sliboval voličům, že staré opotřebované postavy italské politické scény rozcupuje jako šrotovací stroj

Po neděli Italové vidí dvě překvapení. Na jedné straně Mattea Renziho, politika-šrotovače, kterého sešrotovaly voličské hlasy, a na druhé jeho největšího oponenta Beppeho Grilla, který všemožně kritizuje stávající politické pořádky a k moci se chce co nejrychleji dostat díky stávajícím volebním pravidlům.

Evropanům nezbývá než doufat, že Italové překvapí nyní i je a podaří se jim vyhnout politickému chaosu a ekonomickým, hlavně bankovním otřesům, jež by zasáhly nejen Apeninský poloostrov, ale celou eurozónu.

autor: Adam Černý
Spustit audio