Adam Černý: Turecko zažívá tichý zvrat
Vypadalo to jako překvapení, že se k demisi odhodlal zrovna dlouholetý oddaný spolupracovník tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který si za svou podporu vysloužil post ministra zahraničí a potom i předsedy vlády.
Odchod Ahmeta Davutoglua však věštilo už víkendové rozhodnutí užšího vedení vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje, které premiéra, který je předsedou strany, zbavilo pravomoci jmenovat vyšší funkcionáře v regionech.
Na změnu se zadělávalo již nějaký čas. Prezidentovi vyhovovalo, že premiér vyjednával v zahraničí spoustu užitečných věcí, naposledy dohodu s Evropskou unií o přijímání uprchlíků z Turecka, za kterou se má Ankara dočkat výrazné finanční podpory a hlavně uvolnění dlouho zablokovaného vízového režimu.
Stejný prezident však nerad viděl, jak si Davutoglu v Evropské unii získává příznivé renomé.
Ještě více mu vadilo, že premiér málo nadšeně podporuje ty Erdoganovy kroky, které budily všeobecnou kritiku, ať už jde o potlačování kritiky v médiích, o represi kurdské reprezentace šmahem označované za teroristy a hlavně o snahu prosadit v Turecku, které je oficiálně stále ještě parlamentní demokracií, prezidentský systém.
To by zemi, která se na začátku Erdoganovy éry chlubila, že ukáže, jak může vypadat spojení islámu a demokracie, zásadně posunulo k autoritářskému konzervativnímu režimu.
Za Davutogluvým pádem stojí i proměna turecké zahraniční politiky, která chtěla ze země udělat pod heslem "žádný problém se žádným sousedem" klíčového hráče Blízkého východu. Tyto plány vzaly za své vlnou revolucí v arabských zemích, zvláště v okamžiku, kdy Ankara vsadila na pád režimu Bašára Asada v Sýrii.
Režim v Damašku se však za cenu masových represí a za výrazné pomoci Moskvy a Teheránu udržel a Turecko se ocitlo v situaci, kdy kvůli podpoře Muslimského bratrstva přišlo o přízeň Egypta a s Ruskem se loni kvůli sestřelení jeho vojenského letadla málem ocitlo v přímém konfliktu. Celkový výsledek Erdoganovy kritici vyjadřují parafrází vládního sloganu "všechny problémy se všemi sousedy".
Když premiér Davutoglu oznamoval své rozhodnutí nekandidovat znovu na předsedu strany a fakticky tak i svůj odchod z vládní funkce, třásl se mu viditelně hlas i ve chvíli, kdy ujišťoval, že se o žádnou zvláštní změnu nejedná.
Jak podstatná ve skutečnosti bude, ukáže sjezd vládnoucí strany, který se sejde ještě v květnu, aby zvolil nového předsedu a určil tak i nového premiéra. Mezi možnými favority koluje dokonce jméno prezidentova zetě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
