Adam Černý: Volby v Tunisku, kde začalo arabské jaro

V Česku, kde jsme si během posledních dvou let užili nejrůznějších voleb do sytosti, bychom měli mít pro podobné situace jinde pochopení a na případné stesky bychom dokázali odpovědět, že různá hlasování prostě k demokracii patří.

Jinak to však vnímají v Tunisku, kde hned po čtvrtečním vyhlášení oficiálních výsledků parlamentních voleb, začala kampaň, která za tři neděle vyvrcholí volbou prezidenta.

Už jen samotný fakt, že se jak parlamentní i prezidentské volby konají na arabské poměry vskutku demokraticky a spořádaně, stojí za zaznamenání. Právě v Tunisku před necelými čtyřmi lety jeden nezaměstnaný mladík samoupálením odstartoval společenský protest, který vyvrcholil pádem autokratického režimu a který podnítil obdobné a stejně silné reprízy v jiných zemích, pro něž se v souhrnu vžilo označení arabské jaro.

Čtěte také

Většina politických nálepek nutně zjednodušuje, protože pod jednu etiketu shrnuje události, které se při bližším pohledu liší. O to více je třeba připomenout, že Tunisko má za sebou už druhé svobodné volby, jež navíc povedou k takové výměně vlády, kterou nebude provázet násilí ústící buď ve vlnu atentátů, nebo nástup armády, popřípadě chaos, v němž se mísí obojí.

Stačí zmínit vývoj v Egyptě nebo Libyi, abychom jmenovali země z nejbližšího tuniského okolí. Z nynějších parlamentních voleb jako nejsilnější vzešla sekulární Strana Tuniska, která překvapivě porazila vítězku voleb do ústavodárného shromáždění z roku 2011, Islamistickou stranu obnovy. Je jistě potěšitelné, protože na arabské poměry nezvyklé, že všechny strany výsledky voleb uznaly.

To neznamená, že vývoj v zemi, odkud vzešlo arabské jaro, není bez rizika. Vítěz i poražený, kteří proti sobě vedli v posledních týdnech kampaň, budou možná z čistě matematických důvodů donuceni spolu uzavřít dohodu o vládě národní jednoty, jejíž fungování by bylo další praktickou zkouškou stability tuniské demokracie.

Zemi, kde stále ještě kolem 30 procent mladých lidí s vysokoškolským diplomem nemůže najít práci, což bylo jedním z důležitých motivů jejich vzpoury proti autokratickému a zkorumpovanému režimu, a zemi, která má ekonomicky šanci přežít, když vnitřními otřesy neodradí zahraniční turisty, jiné než pragmatické řešení snad ani nezbývá.