Adam Černý: Z brexitu se silné jádro eurozóny nezrodí
Mezi všemi možnými obavami po rozhodnutí většiny britských voličů vedle ekonomických dopadů vyniká představa, jak se semkne francouzsko-německý pár a jak se spolu s dalšími zakládajícími zeměmi evropské integrace pokusí ustavit pevné a vzájemně propojené jádro Evropské unie.
Takové myšlenky se možná skutečně líhnou zvláště v hlavách některých politiků v Paříži, ale šance uskutečnit takový plán není příliš vysoká. Hlavním důvodem je vývoj minulých let, možná i desetiletí, kdy ve vztahu sousedů na obou březích Rýna vznikla nerovnováha, a to zvláště ekonomická.
Jistý nepoměr na obou koncích osy nejdříve Bonn-Paříž a později Berlín-Paříž existoval již dříve. Ale v době studenou válkou rozděleného Německa slabší hospodářský výkon Francie kompenzoval její status jaderné mocnosti s místem stálého člena Rady bezpečnosti OSN.
Znovusjednocení Německa obě kontinentální velmoci paradoxně sblížilo, protože Spolková republika spotřebovala mnoho úsilí a peněz na obnovu částí někdejší komunisty ovládané Německé demokratické republiky.
Jakmile však vládní koalice kancléře Gerharda Schrödera před více než deseti lety prosadila dlouho odkládané hospodářské reformy, tradiční lokomotiva evropské ekonomiky nabrala na tempu a z její výkonnosti těží Schröderova nástupkyně Angela Merkelová dodnes.
Slabý tandem
Ve stejné době nabízela Francie zcela odlišný obrázek. Reformní pokusy prezidenta Jacquese Chiraka před 20 lety smetl široce organizovaný odpor odborářských svazů, který dokázal blokováním dopravy na týdny paralyzovat celou zemi, a i následující opatrné snahy vyzněly do ztracena.
Proti letošní skromné reformě pracovního zákoníku se protestuje již týdny a výsledkem je stav, kdy dech druhé ekonomiky eurozóny je po léta astmatický a kdy nynější prezident Francois Hollande, který nesplnil svůj předvolební slib snížit nezaměstnanost, má podporu sotva 14 procent voličů.
Bilance tohoto účtu je přehledná. Silné, ale stále se ještě vědomě zpátky držící Německo a oslabená Francie s rekordně nepopulárním prezidentem v čele, kterému dýchá na záda stále populárnější Marine Le Penová, sotva vytvoří tandem, který by mohl dát dohromady a hlavně prosazovat program hlubší integrace eurozóny.
Ostatně Německo opakovaně dalo najevo, že další vzájemné provazování například v oblasti financí podmiňuje požadavkem, aby Francie splnila své závazky, co se týče rozpočtu, což by znamenalo, že se Paříži podaří to, v čem ku neprospěchu sebe a ostatně i celé Evropy po léta selhává.
Jedno je jisté. Má-li se Evropská unie vyrovnat s odchodem Spojeného království, tak se to bez plného zapojení Francie a Německa neobejde. Je však málo pravděpodobné, že by tento tandem nyní stál u zrodu skutečně tvrdého jádra eurozóny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
