Alexander Tolčinský: Chorvatsko na prahu EU? Panují spíše obavy

Chorvatská ekonomika je v recesi, stejně jako Evropská unie, do které vstupuje. Největší obavy vyvolává příliv levných potravin na chorvatský trh. Vstupem na vnitřní trh EU se odbourávají cla, která dosud chránila domácí výrobce před dovozem. Zároveň přestanou platit výhody, které skýtala CEFTA - středoevropská zóna volného obchodu. I za těchto okolností byla čtvrtina chorvatských potravinářských firem na hranici bankrotu. Domácí výrobci nemají prostor ke snižování cen. Rostou výrobní náklady, především elektrické energie, což pravděpodobně vyvolá další zvyšování cen a snížení konkurenceschopnosti.

Na druhou stranu se před chorvatskými občany otevře možnost pracovat v zemích unie. V některých jako například v Německu s dočasnými omezeními. Chorvati podle průzkumů ochotni odcházet za prací jsou. Země, která má necelé 4 miliony obyvatel není pro evropský pracovní trh ve srovnání se čtyřicetimilionovým Polskem, nebo 45 milionovým Španělskem, odkud do Německa za prací odešlo několik milionů lidí, žádným ohrožením.

Průzkumy veřejného mínění jsou varovné spíše pro Chorvatsko samotné. Vyplývá z nich, že až 60 procent dotázaných obyvatel Chorvatska, mezi 14 a 27 lety nevidí svou budoucnost spojenou s rodnou vlastí, ale hodlají se uplatnit v zahraničí. Zbylí spíše než o budoucnost v privátní sféře sní o uplatnění ve státních službách. Tedy o jakémsi v uvozovkách řeckém zajištění. Rodiče této generace, kteří často s nadšením podporovali odchod z Jugoslávie, nyní nostalgicky vzpomínají na zlaté časy.

Ke slovu se dostávají populisté a euroskeptici. Rekrutují se často z řad válečných veteránů a sil, které stály v čele země během války v letech 1992-1995. Ta se oficiálně jmenuje Vlastenecká válka. Myšlenkový proud těchto skupin lze shrnou následovně. Chtěli jsme se zbavit jugoslávského rozhodování. Válku jsme sice vyhráli, ale teď nás tlačí do jakési euroslávie. A vracíme se na tradiční trhy v Srbsku a v Bosně. Tak proč to všechno?