Alexander Tolčinský: Je Řecko vůbec schopné splatit své dluhy?
Splatitelnost, či ochota splatit řecké dluhy zůstává otázkou. Novým ministrem financí vlády, která je vedena vítěznou stranou – ultralevicovou Syrizou, je Janis Varufakis, známý kritik politiky úspor, spojených se splácením dluhů Evropské unii, Evropské centrální bance a Mezinárodnímu měnovému fondu.
Ten mimo jiné tvrdí, že dluhy se mají splácet pouze v případě ekonomického růstu země.
Další osobou, která je nyní ve vládě Alexise Tsiprase, je ultralevicový vicepremiér Jannis Dragasakis. Ten chce pro změnu zavést vyšetřování, kdo je odpovědný za to, že Řecko muselo přistoupit na podmínky, které byly spojeny s půjčkou, která měla zabránit státnímu bankrotu.
Analytici se ale spíše přiklánějí k vizi, že řecká vláda zmírní své požadavky vylovené před volbami.
Šestá řecká vláda od roku 2008, kdy vypukla všeobecná krize, nebude mít jednoduchou úlohu. Postavit se čelem celospolečenské a hospodářské krizi.
300.000 řeckých rodin žije následkem utahování opasků na hranici chudoby, o 25 % poklesl hrubý domácího produktu a 50 % mladé generace je bez práce.
Vzhledem k výše zmíněným ekonomickým ukazatelům není překvapením, že voliči odmítli předchozí vládu a politiku, kterou na popud věřitelů, i když váhavě, vedla.
Jak řekl nový předseda vlády Alexis Tsipras, Evropa je založena na principu demokracie. Řečtí obyvatelé promluvili.
Z dosavadních reakcí ale vyplývá, že požadavky na novou dohodu o dluzích a úsporných opatřeních budou víceméně rovnou odmítnuty. Taková odpověď je ale do značné míry farizejským nesmyslem.
Existují dvě moralistická tvrzení, která stojí v cestě rozumné odpovědi na řecké požadavky. Tím prvním je to, že Řekové si půjčili peníze, a proto jsou povinni je splatit, ať je to stojí, co to stojí.
Pravdou však je, že věřitelé mají morální povinnost poskytovat půjčky s rozvahou. Pokud si své dlužníky náležitě neprověří, zaslouží si následky.
Jak podotýkají Řekové, oddlužení je normální. Německo, které bylo ve 20. století sériovým neplatícím dlužníkem na domácí i zahraniční půdě, z něho těžilo. Co nemůže být splaceno, splaceno také nebude.
Evropa by měla nabídnout podstatné oddlužení – snížit řecký dluh na polovinu a na polovinu snížit i požadovanou fiskální rovnováhu – výměnou za reformy.
Nebezpečné je dotlačit Řecko k bankrotu. To pravděpodobně vytvoří situaci, ve které by se Evropská centrální banka již necítila schopná fungovat jako řecká centrální banka. To by si pak vynutilo odchod Řecka z eurozóny.
Vytvoření eurozóny bylo asi druhou nejhorší myšlenkou, kterou její členové měli. Její rozbití by bylo ale tou nejhorší variantou. Přitom k tomu by ale vytlačení Řecka z eurozóny vedlo.
Správným řešením je uznat argumenty pro odpuštění dluhů, podmíněné dosažením ověřitelných reforem. Politici tuto myšlenku odmítnou. Státníci se jí ale chopí. Brzy zjistíme, kdo kam patří.
Andre Sapir, profesor belgické Svobodné univerzity v Bruselu a poradce někdejšího šéfa Evropské komise Romana Prodiho, tvrdí, že Syriza za jistých podmínek může být pro Řecko řešením a strůjcem razantního přelomu.
Zatímco Irsko a Portugalsko byly schopné tvrdé podmínky věřitelů splnit, Řecko v tuto chvíli není schopné čelit podmínkám tržní ekonomiky a své dluhy splácet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
